Na Cínovci byly parádně upravené běžecké tratě, dvě stopy pro klasiku, prostředek pro bruslaře. Sluníčko srdnatě bojovalo s mokrými mraky, Sněhová královna se zase jednou vytáhla. Chvilku jsem se mračil na syna, když mi dopoledne předával vnuka a sám se chystal do kopců. Po chvilce mě to přešlo, když jsem s klukem luxoval sníh z atria a sliboval pohádkovou bytost s oranžovým nosem.

Nakonec z toho společného snažení vznikl ublížený skřítek připomínající jen z blízka sněhuláka. Samozřejmě, postavil jsem v mládí daleko větší zimní monstra, dokonce jsem si troufl i na velikánské iglů, ale to byly v Ústí nad Labem jiné zimy. 

Vzpomínám si, že největší sněhulák ve Všebořicích měřil cca 4 metry a stál na bývalém fotbalovém hřišti. Rok si už nevybavím. To by vnouček koukal! Ten náš má pouze půl metru, ale dětem se líbil. Venku už byla tma, malá svíčka dostala svou šanci, prckové ještě sypali ptáčkům. Odborníci tvrdí, že pořádná zima nás teprve čeká, třeba postavíme s vnoučkem ještě většího sněhuláka, ale roušku mu nedám.  

Miroslav Vlach