Romantická cesta za zámeckou paní na Větruši vedla opraveným podchodem u Západního nádraží, po překonání silnice směřovala úzkou lesní pěšinkou až k zahrádkám. Krvavá značka vedla na popraviště.   

Dřevěný kříž, kruhová stavba a krásný výhled na město. Tomuto místu se dříve lidé raději vyhýbali, právo popravčí nahánělo hrůzu, samotný pohled na tři velké šibenice určitě budil respekt. Popisná tabule oznamuje příchozím, že kolem roku 1574 byl položen základní kámen. Tenkrát město Ústí nad Labem nemělo svého kata, k popravám dojížděl mistr z Litoměřic. Viditelnost nebyla ideální, žlutá stavba před nádražím zlepšovala orientaci. Parkoviště před zámečkem bylo prázdné, lanovka však byla v provozu.

Kolem desáté jsem napočítal pouze pět manželských párů, dvě slečny přijely až z Prahy.

„Máme slevu na vlak, tak poznáváme republiku. Minulou sobotu jsme byly v Českých Budějovicích, dnes jsme nastudovaly trasu kolem Větruše. Škoda, že je restaurace zavřená, vaše svíčková je vyhlášená. V batohu máme teplý čaj, svačinu, mapu. Půjdeme podél lesa k vodopádu, potom překonáme Labe u zdymadel, podíváme se na hrad a zakončíme okruh na náměstí. Zpáteční vlak nám jede kolem páté odpoledne,“ tvrdila Simona.

Druhá slečna se svěřila, že před měsícem měla pozitivní test na koronavirus. „Nebylo to zase tak hrozné, dva dny zvýšená teplota, únava, ale roušku nosím stále,“ dodala Markéta.

Další dvojice postávala u malého vinohradu a luštila záznam. Čtyřicet hlav bylo zasazeno v roce 2016, dalších třicet v roce 2017. Jedna odrůda se jmenuje Cerason, druhá Malverina. Zpáteční cesta vedla pod lanovkou a končila na kruháku. Vycházka trvala necelé tři hodiny, Ježíška jsem nepotkal.  

Miroslav Vlach