Vlk se vrací do hor, živého raka jsem viděl na vlastní oči, bobr tu zase staví hráz, sokol hnízdí ve skalách. Pozor! Nemám rád divočáky na sídlištích, pejskaři nejen ve Všebořicích by mohli vyprávět. V loňském roce jsem fotil náhodou párek nutrií na břehu říčky Bíliny. Ve středu 24. ledna jsem se byl podívat na stejné místo a nestačil se divit. Na můstek u tenisového hřiště přišla mladá žena, na břeh vysypala igelitku plnou tvrdých rohlíků a odešla. Nejprve reagovaly kachny, útokem vzaly nečekanou svačinu, praly se o každé sousto.

Najednou se na břeh z vody vyšplhaly velké nutrie, bylo jich tak deset, patnáct. Obklíčily kachny a chvilku to vypadalo, že bude mela. Velký samec se rozběhl proti opeřencům, smečka ho následovala. Kachny vyklidily pozice. Bylo to tak rychlé, že jsem nestačil vytáhnout z batohu foťák. Doma jsem si hned na internetu vyhledal potřebnou informaci. Ve volné  přírodě je nepřítelem nutrií pouze velký výr a liška. Uvedeného opeřence mají pouze v zoo, lišku jsem tu neviděl hodně dlouho. Nutrie se k nám prý dostala v roce 1924 z Argentiny, původně do jedné chovné stanice.

Vypadá to, že se jim u nás líbí. Někde se přemnožily natolik, že město vydalo vyhláškou zákaz krmení pod pokutou (Hradec Králové). Předpokládal jsem, že jim zima vadí, ale když jsem jich napočítal dvacet, změnil jsem názor. Když je člověk přikrmuje, tak se množí poměrně rychle. Nezávidím jim lacinou vodu v koupelně a krásné kachny v obýváku, jen si říkám, co kdyby…

Miroslav Vlach