Na pekařského tovaryše z Ústí nad Labem Sedláčka se takřka zapomnělo. Vyjma podobenky z pasu a jedné rozmazané fotografie s rodinou po něm dokonce nezbyla ani fotka. Tedy až do letošního roku, kdy ústecké muzeum získalo vzácný snímek hrdiny od potomků jeho posledního zaměstnavatele.

„Moje matka Václava Sedláčka znala. Pamatovala se i na den, kdy se vydal spolu s dalším kolegou pekařem na manifestaci proti Němcům. Když jsem jí před lety ukázala váš článek o Václavu Sedláčkovi v časopisu Reflex, ukázala mi fotografii, kde jsou všichni i s Václavem vyfoceni na dvoře domu, kde byla pekárna. Moje matka loni v červnu zemřela, a když jsem pořádala její pozůstalost, našla jsem tuto fotografii a řekla jsem si, že by vás možná zajímala,“ napsala do ústeckého muzea Milada Zikmundová z Prahy. Je praneteří majitele někdejší pekárny Ladislava Vrbického, který Sedláčka zaměstnával.

Václav leží vpředu na levé straně snímku, maminka Milady Zikmundové sedí v první řadě zprava. Mezi zachycenými zaměstnanci pekárny je podle pamětnice i ten Václavův kamarád, který s ním osudný den vyrazil demonstrovat a přiběhl do pekárny se šokující zprávou o jeho násilné smrti. Bohužel se ho nepodařilo určit.

„Nečekali jsme, že se ještě někdy objeví snímek Václava Sedláčka. V roce 2008 jsme v Ústí vypátrali dvě Václavovy sestřenice a ani v jejich rodinných albech jsme tenkrát žádnou jeho fotku nenašli. Jde opravdu o vzácnou památku,“ poznamenal historik muzea a autor zmiňovaného článku v časopise Reflex Martin Krsek. A připomněl, že vedle těch dvou dalších fotografií už existují jen policejní snímky mrtvého těla z pitevny.

Zatímco Jan Opletal schytal střelu do břicha a umíral ještě dva týdny v nemocnici, Václav Sedláček zemřel po zásahu policejní kulkou do srdce hned na místě. Na jeho pohřeb 4. listopadu v Braníku sice přišly desítky Pražanů, v další demonstraci ale ještě nepřerostl. Byl přísně střežen gestapem a českou policií. Demonstrativní pohřeb Jana Opletala 17. listopadu a následná brutální perzekuce vysokoškoláků oběť Václava Sedláčka v dějinách zcela zastínila. Vlastně se ani moc nehodil do poválečného obrazu hrdiny protinacistického odboje. „Narodil se totiž v Německu tamním českým exulantům, školní výuku absolvoval na německých školách a po návratu rodiny do Čech se usadil v převážně německy mluvícím Ústí nad Labem. Jeho příbuzní byli v Ústí po válce považováni spíš za Němce než za Čechy,“ podotkl historik Krsek.

Přesto byl podle pamětníků velkým českým vlastencem, který si nemohl nechat ujít příležitost dát svůj odpor okupantům veřejně najevo u příležitosti prvního výročí vzniku republiky pod nacistickou nadvládou. „Maminka říkala, že uměl dobře česky i německy a myslel si, že tam třeba bude potřeba překládat,“ připomněla Milada Zikmundová další vzpomínku Václavovy kolegyně z pekárny a dodala, že maminka i ostatní zaměstnanci pekárny měli Sedláčka v oblibě pro veselou povahu a jeho smrt všechny zděsila.

Milada Zikmundová dodnes chodí zapalovat svíčku k pamětní desce v Žitné ulici, kde je uvedeno Sedláčkovo jméno společně s Opletalovým. Učiní tak i letos. Další památka vznikla v roce 2019 z impulzu ústeckého muzea na hřbitově v Braníku, kde leží hrdinovo tělo v neoznačeném hrobě. V domovském Ústí, kde žili jeho rodiče až do konce 70. let 20. století, Má Sedláček dvě drobné připomínky, a to od roku 2015 pamětní desku ve Vaňově a od roku 2019 také pamětní stélu v univerzitním kampusu. Zatímco jméno Jana Opletala už od roku 1986 nese ulice v ústecké městské části Neštěmice.

Václav Houfek, ředitel Muzea města Ústí nad Labem