V rámci XVI. ročníku Ústecké Forbíny se manželka chystala na divadelní představení nazvané Nikdy není pozdě. Recenze byly skvělé, na pódiu Jana Paulová a Václav Vydra.  Sportovní hantýrkou řečeno, vyprodané hlediště očekávalo parádní výkon filmových hvězd, já přemýšlel nad sestavou Walesu. Dvě odpolední utkání Anglie - Irán a Senegal - Nizozemsko jsem takticky vypustil, na večerní USA - Wales jsem se těšil. Úplně jsem zapomněl, že máme lístky do divadla. 

Nutno dodat, že tolik lidí u šatny jsem dlouho neviděl, nabízené víno nebylo špatné, pan Kymlička jako vždy perfektní. Po chvilce jsem z hlavy vypustil fotbal a sledoval fantastické výkony oblíbených herců, kteří si získali nejen všechny dámy v hledišti, ale i fotbalové znalce vedle nich.

Byl to úžasný zážitek, dokonce došlo i na nečekanou improvizaci. Když si Jana Paulová spletla jméno své divadelní hrdinky, velký Václav ji hned připomněl, že je v Ústí nad Labem a hraje někoho jiného. I to k divadlu patří a diváci to ocenili bouřlivým potleskem.

Jsem rád, že mě manželka vytáhla mezi lidi, televizní fotbal jsem si večer vrátil červeným tlačítkem. No pánové, ten Sterling je fakt dobrý, Anglie mě mile překvapila, ale Vydra je Vydra…

Miroslav Vlach