Moji rodiče se do Všebořic přestěhovali z Mostu v roce 1956. Kolem hornického fotbalu se často pohyboval ředitel místní školy František Plička. Pamětní desku by si zcela jistě zasluhoval, nejen pro fotbal udělal dost.

Z cihlového sídliště na škváru vybíhalo tenkrát hodně kluků, trénoval je pan Bílek. Velké rodiny nebyly výjimkou, ročník 1952 - 53 byl docela silný. Baník měl žáky, dorost i dospěláky. Vybavuji si pár fotbalistů, které znal snad každý. V brance byl skvělý pan Podnecký, obranu držel Standa Kroutil, hvězdou byl Karel Jakš, který bavil diváky brazilskými kličkami. Když přijeli borci ze Skorotic, Boštěšic, nebo Telnice byly kolem hřiště stovky lidí a pan Fischer tam byl také. Pokřikoval, provokoval kamarády, spontánně prožíval každý gól. Kolem roku 1960 ve Všebořicích bylo kino, dvě hospody, škola a školka, řezník, holič, taneční sál, mlékárna, textil a pošta. Jezdila tam tramvaj č.4, na antukovém hřišti mezi kaštany se hrál solidní volejbal. Kousek od fotbalové branky se pásly krávy, před školou byla stoletá dutá lípa, u kostela sv. Mikuláše byl funkční hřbitov. Chlapi jezdili na šachtu, později hodně lidí pracovalo v TPÚ (plynárna). Za činžákem č.10 se hrál hokej, tátové nám svařili branky, natáhli osvětlení, postavili mantinely a večer se přidali k nám.

Rád na staré Všebořice vzpomínám, byla tam dobrá parta. Dokonce se tam hrálo i ochotnické divadlo, dětem se promítaly v neděli grotesky, prosincový Mikuláš měl solidní doprovod. Pana Fischera jsem znal!

Miroslav Vlach