Nyní je Vítrholc v sestavě: zakladatelé Dalibor Maňas a Karel Škrabal, s nimi jsou na pódiu básníci, muzikanti a performeři Filip Klega, Krista Kašpar, Jaroslav Škvarna, Eliška Hondlová, Dominik Bárt a Honza Walda Valík. Vítrholc baví asi 25 let.

K jeho identitě patří jasné a silné brněnské kořeny, ač nyní chvíli jeho členové žijí od Prahy po Moravu. Sdružení básníků, výtvarníků, hudebníků i performerů, označované jako elektronický recitační kruh i undergroundová formace umělců, tvoří osm členů. Na koncertech se díky tomu po čase objevily i skladby hrané bez elektro samplovaných podkladů. Vírholc se od vydání debutového CD Vítrholc 100 (2004) věnoval krom nahrávání řady dem, tvorbě koncertních programů i autorským čtením, vydávání Almanachů Vítrholc i pořádání tematických výstav. Jak je vidí fanoušci? „Ti hoši vědí, o čem zpívají, hrají, o čem mluví… těžko vysvětlit povrchnímu člověku…“, čtete si reakce lidí na jejich webu. „Co děláte za hudbu, je prostě super. Na živo s bicíma je to nezapomenutelnej prožitek. Strefili jste se do mýho vkusu díky!,“ píše divák. Jiný ví: „Vítrholc je radikální undergroundové brněnské uskupení umělců prezentující hlavně současnou autorskou poezii v originálním hudebním electro - bigbítovém podání.“ Přijdete si je do žáby užít?

Vítrholc vznikl roku 1994 při vydání stejnojmenného almanachu poezie; těch dodnes vyšlo devět, poslední redigoval J. A. Pitínský pro nakladatelství Větrné mlýny. Zakladatelé Vítrholc vysvětlují jeho vznik: „Kdyby si oficiální literatura počínala jinak a nekodifikovala umění na nízké a vysoké, asi bychom se na to vykašlali.“ Vítrholc od začátku klade důraz na živou prezentaci poezie, na autentičnost: „Pro nás je podstatný vztah, přístup. Poetika jako stav mysli.“ Autorská čtení i performance Vítrholce se v 90. letech odehrávaly v hospodách i na večírcích v úzkém kruhu lidí, případně na vernisážích spřízněných výtvarných umělců (Kowolowski, Dostálková, Možný, Krajíček, Šipoš, 40A ad.). Po miléniu většinu času performativní jádro Vítrholc dál tvoří Karel Škrabal, Dalibor Maňas, Jaroslav Škvarna, František Kowolowski, Pavel Pohořelský, později Mirka Ábelová i Krista Kašpar. V roce 2005 vydali hudební album Vítrholc 100, kde se projevuje jejich signifikantní electro-industriální hudební projev míšený rockovými kytarami i přístupy, ovlivněné i soudobým trip - hopem.

Během let 2018 - 2019 přijal Vítrholc nováčky Filipa Klegu, Dominika Bárta a Jana Waldu Valíka. S jejich příchodem Vítrholc nově nabyl plné rytmické rockové sestavy, hudební tvorba se z electra blížila bigbítovému undergroundu. Vítrholc ve skladbách prezentuje hlavně texty zakládajících členů Karla Škrabala a Dalibora Maňase i texty spřátelených autorů (mj. Bořka Mezníka, Nikoly Muchy, Romana Krištofa, Kateřiny Koutníkové). Svou tvorbu, vyjma oficiálně vydaných almanachů, autorských čtení a koncertních vystoupení, uskupení prezentuje i online na bandzone či facebooku.

Skupina je pro členy, příznivce, stoupence, fandy, sympatizanty i nepřátele sdružení Vítrholc. Vynálezci Vítrholce vypráví do hudby příběhy - vulgárně, dojatě, obyčejně, sklesle, umí to i smutně. Počítají s počasím, náhodou, časovým posunem, shovívavostí policie, šéfa, manželek, milenek, přátel a známých, kterým po barech vysvětlují, které zvuky jsou lepší v koupelně a které na záchodě…Věci se dějí bez emocí.

Radek Strnad