V roce  1947 se tato nevelké lokalita zapsala do dějin Československa, vykolejila tam plně obsazená tramvaj č.1 jedoucí z Telnice do Ústí nad Labem. Pamětní deska pod kaštany je plná bolesti. V roce 1989 dokonce v propadlišti dějin zmizela celá ulice. Škola, prodejna potravin, zelenina, kino, hospoda, drogerie, obuvník, cukrárna atd.

Do kina Blaník jsem chodil jako kluk, tramvají číslo 4 jsem jezdil do školy několik let, někde tam bývala plochá dráha. Chvilku jsem hledal místa, odkud byly pořízeny staré pohlednice. Nebylo to vůbec jednoduché. Spodní část staré ulice ve směru od zimního stadionu k rondelu začínala místem, kde nyní stojí Domov pro seniory.

Z druhé strany je to  budova bývalých Pozemních staveb. Uprostřed je stále zelený prostor, který hledá svého nového majitele. Snad by tam jednou mohl stát Krajský soud. Místo tramvají jezdí trolejbusy, místo pošty bzučí telefony, na místě školy vznikly bytovky, za věžákem je sportovní areál. Před sto lety standardní ulice, dnes velké křižovatka. 

Miroslav Vlach