Malý mercedes zaparkovala v koloně, šestiletému klukovi nasadila gumáky a vyrazila rázným krokem vpřed. Před modrou kádí vyřídila několik telefonátů, pořídila selfíčko s vousáčem, vnukovi dala přednášku o sladkovodních rybách, potom mu ukázala malého raka za sklem a vysvětlila rozdíl mezi podběrákem a cedníkem. Když si všimla, že ji fotím, požádala mě, abych fotku nikam nedával, prý není nalíčená. Vymazal jsem záběr a položil drzou otázku. Jste babička na plný úvazek?

„To si pište! Kalendář v mobilu mám samou zkratku. Tři vnuci, každý bydlí jinde. Bez auta a počítače bych to nestíhala. Tady se mám setkat s kamarádkou, také je babička na dálkové ovládání. Jsem sama, hlídám vždy a všude. Mladí chtějí dělat kariéru! Dobrá práce generuje dobré peníze, dobré školy, dovolenou u moře. Jednou je to chřipka, potom rýmička,
covid, neštovice. Mobilní babička se vždycky hodí,“ smála se pohledná paní a předškoláka vyháněla z louže deštníkem.

Moje maminka háčkovala, pletka, šila, četla pohádky, pro vnuky by se rozkrájela, ale tohle byla jiná liga. Nevím, co bude hlídací babička dělat v roce 2050, ale robot ji určitě nenahradí.

Až k zemi se ukláním aktivním babičkám, některé bych nechal klonovat!  Stoletá Danuška Jírová třeba stále přednáší a píše básně.

Miroslav Vlach