Ústředním místem na Střížáku byl malý rybník, který byl ještě před měsícem poloprázdný. Pár rybářů tam bylo, ale vezírky měli spíše na okrasu. Na březích převládala žlutá barva, kořeny vyvrácených stromů si pohrávaly s fantazií pozorovatelů, opuštěná lavička očekávala nové nájemníky, ptačí budku chválili ptáci i malý Jirka s opravdovým lukem.

„Hledám barevné listy. Doma je vložím do velké knihy a potom si je nalepím na čtvrtku. Tady jsem našel červené, žluté a hnědé. Táta mi nestačí, tlačí kočárek,“ vysvětloval šikovný indián. Stačily dvě hodiny a hlava byla zase čistá. Kdyby jsme nemuseli myslet na ten zatracený koronavirus, tak to bylo nádherné odpoledne. 

Miroslav Vlach