Všechny lavičky na nábřeží byly obsazeny, na břehu líné řeky stáli muži s dlouhými pruty, několik odvážlivců polehávalo na dekách mezi klíšťaty, maminky kličkovaly s kočárky mezi sportovci, pejskaři je kopírovali. Nečekal jsem tolik lidí!  Rozvážnou chůzí jsem došek k betonové stavbě, která byla postavena v letech 1924-1936. Šířka celého vodního díla je 263 m, výška 30 m. Součástí zdymadel je vodní elektrárna, která ve svých útrobách ukrývá tři vertikální Kaplanovy turbíny. Prošel jsem na druhý břeh, pokochal se pohledem na hrad Střekov, který v tom světle vypadal jak divadelní kulisa. Přesně v 19:20 jsem už seděl v autobuse číslo 15 a vracel se zpět. Krátká, ale výživná vycházka.   


Z Mariánské skály, nebo z vyhlídky v Dubičkách vypadá Labe ospale, u zdymadel slyšíte jeho hlas. Lidé pozorují obě plavební komory, každá je dlouhá 200 m, fotí odraz slunce na vodní hladině, odhadují výšku skály nad řekou.

"Skoro každý den tady běhám, je to příjemná rovinka, tam a zpátky je to 6 kilometrů," tvrdil pan Václav. Letos mu bylo sedmdesát. Za chvilku se u mne zastavila Červená Karkulka s bílým pejskem. " Bydlím tady na nábřeží, dnes jsem byla u kamarádky ve Vaňově. Zdymadla znám dobře, je to úžasné dílo," svěřila se paní Kateřina. Cyklisty jsem nepočítal, ale jak se otevřou hospůdky na trase, bude jich mnohem víc.