Album Tulák po hvězdách jste točili po delší odmlce. Jak se vám vstupovalo do stejné řeky, bylo složité najít nová témata, další zajímavé autory i spolupracovníky? 
Nové album jsme po velmi dlouhé pauze natočili v roce 2018, v mojí produkci a ve studiu Davida Kollera. S námětem jsem přišel sice už před několika lety, ale dlouho jsme se nemohli pohnout dál, především kvůli textům. Zkoušeli jsme spolupráci s několika i docela renomovanými textaři, ale nevedlo se to k úspěšnému zakončení. Až spolupráce s mladším kamarádem, muzikantem a taky textařem Martinem Kudličkou vedla k všeobecné spokojenosti a album je na světě. 

Jakou roli v tom zajímavém procesu hráli vaši fanoušci? Lépe se kapele píše, má-li před očima své věrné, když na ně myslí, věří jí? 
Fanoušci jsou pro nás důležití, jejich podněty bereme vážně a určitě je nikdy nechceme zklamat. 

Kapela Progres 2.Kapela Progres 2.Zdroj: Archiv

Nedá mi to, nezeptat se na loni zesnulého baskytaristu/zpěváka Pavla Pelce (73), autora nejen legendárního hitu Progres 2 Píseň o jablku z rockové opery Dialog s vesmírem… Bylo moc smutné, pomalu ho takto ztrácet? Přicházet o parťáka, s nímž jste dost zažili, odehráli i vymysleli?
Je to fakt těžký. Za ty dlouhý roky spolu muzikanti v kapele prožijí možná víc času, než s vlastní rodinou. Už jsme to poprvé zažili před časem, když podobně odešel náš spoluzakládající člen Honza Sochor. Snad už by to mohlo stačit. Smutné je, že si ty ztráty pořádně člověk uvědomí až ex post.

Fanoušci vašeho art rocku i space rocku jsou vděční až celoživotně. Přesto, umí vás ještě dnes překvapit? Dělají si sami vaše trička, slaví s vámi výročí, jsou vám oporou velkých projektů, chtějí po vás nová a nové alba i další nápady? Dolují z Progres 2 vzpomínky, když si říkají o unikátní nahrávky i psané životopisy…
Asi to vše tak trochu u naší kapely podobně funguje. I když myslím, že taková přímá, až trochu komerční, spolupráce s fanoušky, fankluby a podobně se dříve u nás u rockových kapel zas tak moc nepěstovala. Dnes se to v showbusinessu využívá hodně. My jsme brali fanoušky spíš jako kamarády. Ale kontakt s nimi byl pro nás vždy velmi inspirativní. 

Váží se k nedávnému životopisu Progres 2 pestré příběhy, vynořují se vám unikátní vzpomínky, trapasy i problémy s technikou? Svého času jste v ní byli dost nároční, diváky uměli ohromit… 
Ano – to vše jsem se snažil popsat v životopisné knize o naší kapele V erbu Progres, kterou jsem napsal spolu s hudebním publicistou Petrem Gratiasem. 

Kdysi vám zkomplikovala život skladba „Heroin“, kdy se Progres 2 svezli s novovlným Pražským výběrem i punkovou Garáží či rozjívenými slečnami ze Zubů Nehtů. Protivný bolševik se sovětským vzorem i podle jeho šablon si tu dělal co chtěl. Litovali jste někdy, že jste volili „nevhodná slova“, či být trochu v šedé zóně se občas hodilo?. Nechovat se vůči režimu jako poslušná ovce… 
To si asi vybavujete trochu nepřesně… S Heroinem jsme měli problém především se schválením textu. Nechtěli jsme na desku Dialog s vesmírem narychlo psát nějaký náhradní text, tak jsme ve skladbě zpívali z textu jen samohlásky. Cenzor byl spokojen a fandové textu rozuměli i tak…S tou novovlnou aférou, plnou zákazů vystupování, kolem článku v komunistickém plátku Tribuna jsem se svezl později já se svou tehdejší kapelou Bronz. V každém případě, i v dobách hodně těžkých, jsme vždycky hledali pro naše desky i koncertní projekty témata, kde mohli posluchači trochu „číst mezi řádky“. Vždy jsme se snažili o kvalitní muziku bez nějakých režimních ústupků a jsem stále přesvědčen, že se nám podařilo, udržet si svoji tvář … 

Co vás, Pavle, těší na albu Tulák po hvězdách?
Pestrost alba, jeho nápadů, jak má obloukem blíž ke starým Queen, k britskému kabaretu, báječná flétnička v rukou drsného bubeníka i bručouna Zdeňka Kluky. Ale i Gabrielovské etno námluvy písně Rudá zloba, hravost kapely u vážných témat, když se tu utkáte s démonem, jako by to nebylo z loňska, ale ze dneška z Ukrajiny… Pokud máte tyhle pocity, mise je splněna… 

Jak často se vám daří být nadčasoví, není to až k zlosti, co se ve světě děje? Už vás napadlo hrát pro Ukrajinu, proti ruské agresi? Byly i časy, že kapely samy do světa křičely - „Válka je vůl“!
K zlosti to je. A moc mně mrzí tahle naše čím dál rozdělenější společnost… Skladbu Válka je vůl jsem nazpíval se skupinou Synkopy už v roce 1967. Podle kritiků i našich fanoušků naše desky nadčasové jsou, aniž bychom se o to nějak programově snažili. A velký koncert pro Ukrajinu jsme odehráli, vybralo se opravdu hodně peněz, takže dobrý… 

Na co se nejvíc na koncerty těšíte? Na potlesk, amfiteátry festivalů, na fanoušky, kteří přijdou, chválí, ocení? Na zájemce o zatím poslední album Tulák po hvězdách, když si lidi nechají podepsat plakáty, knížky, že mladého publika na koncertech přibývá… 
Samozřejmě, na tohle všechno. A musím se opakovat, pro mě je to v tomhle věku vše bonus. Nikdy jsem nevěřil, že se při svém způsobu života dožiju takového věku a už vůbec ne, že ještě budu hrát… a že to pořád někoho bude zajímat. To je úžasný… 

Co Progres 2 plánují, co by letos rádi stihli a dokázali? Jsou pro vás mladé kapely příslib, že bigbít neumře?Plánujeme pořád. Třeba další desku, téma už mám. V létě klip na Paní Óm. Příští rok turné k pětapadesátinám kapely. A hrát. Otázkou zůstává, co se podaří… 

Radek Strnad