Asi 30 km od Ulan-Ude, metropoli Burjatska na jih od Bajkalu nedaleko Ivolginska, se totiž nachází jeden z klášterů tibetského buddhismu. Je to Ivolginský dacan. Zdejší komplex budhistických klášterů (dacanů) je největší severně od Mongolska. Je to soustava několika klášterů, univerzit, škol. Leží při řece Ivolga, na úpatí pohoří Chamar-Daban. Tento komplex je zároveň centrem buddhismu v Rusku.
play_fill
Hlavní láma v klášteru je hlavou všech budhistů v této zemi. Roku 1945 povolil totiž Stalin vybudování komplexu jako poděkování Burjatské republice za pomoc v 2. světové válce. Pro tento účel osvobodil mnichy a lámy z gulagů. V době Sovětského svazu byly v zemi povolené pouze dva buddhistické kláštery: Ivolginský dacan a další v Aginskoje v blízkosti Čity. V jednom z klášterů odpočívá Daši-Doržo Itigilov, burjatský a buddhistický láma, jenž zemřel roku 1927. Při exhumaci roku 2002 bylo jeho tělo zachovalé a dokonce mu údajně rostly vlasy.
Dalajláma
Dalajláma tehdy vyhlásil, že je v stavu hluboké meditace a stále naživu. Jeho tělo se dá vidět šestkrát za rok. Uvnitř komplexu se má chodit ve směru hodinových ručiček. Všude je mnoho modlitebních mlýnků, jež návštěvníci roztáčí a nechávají točit. Házení peněz do krabic má přinést štěstí. Dá se vejít i do chrámů, i tam je možno dávat peněžní dary. Lidé se tu modlí a sypou rýži. V areálu je mnoho stánků se suvenýry a trochu dotíraví prodejci. A tak jsme to zastihli i my.
Za metropolí Burjatska Ulan-Ude zahýbáme k Ivolginskému klášteru zvanému Ivolginský dacan. Po 30-ti kilometrech, kdy cestou ve stokilometrové rychlosti v jízdě míjíme uprostřed vozovky ležící krávu - nic příjemného - s řidičovy slovy: "My ji známe, ona se nepohne, je zvyklá, že ji tu takhle míjejí", se objevují po straně věže a stavby Ivolginského dacanu "Chambyn Sume".
Nejvýznamnější buddhistický komplex na Sibiři a v Rusku vůbec má krásné barevné zlacené budovy ve stylu tibetských buddhistických klášterů. Nahlížíme dovnitř hlavního chrámu. Všechny budovy v areálu jsou ze dřeva, postaveny ve stylu tibetských buddhistických klášterů. Budovy jsou značně barevné a zlatem zdobené. Celý komplex je oplocen a vypadá jako samostatná vesnice. Pobíhají tu psi, procházejí se návštěvníci, přecházejí vyholení mužové v šarlatových rouchách. Je zde více jak deset svatyní. Počátky kláštera sahají do 5. století, kdy do Burjatska začali přicházet první buddhističtí mniši.
close
info
Zdroj: se souhlasem Ervína Dostálka
zoom_in
Ivolginskij dacan je velký buddhistický klášterní komplex a centrum buddhismu v Rusku. Na snímku ústecký cestovatel Ervín Dostálek.
Buddhismus (tady tedy ten tibetský) se tu uchytil ale až v 17. století, kdy bylo také započato budování Ivolginského dacanu. Po 2. světové válce byl slavnostně znovuotevřen 12. prosince r. 1945. Je to nejen klášter, ale také škola. Kromě buddhismu, teologie, filosofie a medicíny se zde vyučuje celá řada dalších předmětů, mimo jiné i tělesná výchova a informatika - obsluha počítačů. Studium údajně trvá pět let. Žije zde kolem třiceti lámů a mnoho žáků různých národností. Píše se, že před nástupem komunismu bylo v Burjatsku 46 velkých dacanů a 150 buddhistických chrámů, hlavně v burjatském, irkutském a čitském kraji.
Stalin
Pak přišel Stalin a kláštery byly zbořeny. Jelikož se ale náboženské skupiny aktivně podílely na bojích ve válce, samozřejmě na straně země, kde působí, tedy Ruska (tehdy Sovětského svazu), tak jim Stalin několik klášterů, mezi nimi i Ivolginský, ponechal. Nástupu perestrojky se jich dožilo pouze několik a jedním z vyvolených byl zase Ivolginský dacan. Situace se dnes změnila a od r. 1991 v Rusku zájem o buddhismus zase ožívá. V Burjatsku byly obnoveny a dále se obnovují, jak jsme poznali i na naší další pouti, další buddhistické kláštery. Zatím bylo obnoveno cca 30 dacanů a v jednom, v Atsagatu, dokonce žije bývalý buddhistický guru předchozího dalajlámy.
I současný dalajláma tu v Burjatsku několikrát již byl. V ivolginském klášteře se nachází hlavní chrám, několik menších chrámů a svatyní, z nichž ta nejstarší by měla být stoletá. Dále je zde muzeum, knihovna, dům hlavy ruských buddhistů i domy ostatních lámů. V areálu jsou roztroušené kasičky na milodary, modlitební válce a modlitební mlýnky. Ty jsou nejrůznější - některých je celá řada za sebou, jiné jsou v trojicích (jeden velký a dva malé), pak jsou tu zhruba dvoumetrové mlýny, které jdou roztočit jen ztuha anebo ve více lidech. Hlavní chrám je "chráněný" lvy a sochami tygrů. Pobíhají zde domestikovaní i divocí psi. Nejzajímavějším objektem je hlavní chrám dohotovený v roce 1976, v němž se konají ranní obřady.
Kousek za chrámem je velký skleník, kde roste posvátný strom buddhistů. Ten údajně vyrostl z větévky původního Buddhova stromu. Jdeme i cestou meditativních zvonků. Ke klášteru patří rovněž stánky se suvenýry a přilehlý bufet, který je nejen pro lámy, ale i pro veřejnost. Z Ulan-Ude sem jezdí pravidelné autobusové linky, které zastavují i u samotného dacanu. Kdo putují tak jako já před pár lety, kdy jsem byl mladší, jak říkají někteří informátoři, kdo je zvyklý, může si postavit stan na okolních loukách, ty jsou pro tento typ turistiky naprosto ideální.
play_fill
Pozor ovšem na hladové psy - věci je třeba uschovat ve stanech. Jak už jsem řekl, procházíme dacanem, zkoušíme modlitební mlýnky, prohlížíme exteriéry i interiéry chrámů, sledujeme, jak za mladými mnichy, kteří zde studují, přijíždějí rodiče či příbuzní a známí zjistit jak jim to tady jde, někteří lidé zkouší smlouvat s babami v prodejních stáncích, já se pokouším hovořit s mladým, už asi vystudovaným mnichem v šarlatovém rouchu v informační jurtě hned u vchodu, či jak se to obydlí, kde sedí u vchodu do klášterního areálu mezi počítači, dá nazvat. Fotografování odmítá, no nic, máme toho nafoceno z komplexu dost. Pro nás je zajímavé jak se tady skloubí historie a duševno s moderní dobou a tělesnem. Jde to.
Jak to tam vypadá dnes?
Ve východní Asii u Bajkalu, v Ulan-Ude, metropoli Burjatska i v Ivolginském buddhistickém klášteře Chambyn Sume jsme byli před několika lety. To ještě místní šoféři taxíků, náklaďáků i maršrutek (v podstatě dodávkové auto pro 10 až 14 lidí, převážející na znamení či objednání občany i turisty za smluvní (někdy usmlouvanou) cenu) měli na palubní desce zpravidla vlajku Ruska, pannu Marii a Putina a ve městech se našly i zajímavé plakáty (v příloze). Dnes jsou muži této východní ruské republiky – tedy autonomního Burjatska, mezi největším počtem padlých v podivné ruské Speciální vojenské operaci proti Ukrajině. To jen na okraj.
Ervín Dostálek, bývalý učitel a ústecký cestovatel
