Ano, zde měl své sídlo první král Norska Harald Fairhair, neboli Krásnovlasý. Po prohlídce několika nejvýznamnějších historických památek Norska směřujeme na jih. Přes mosty, po hrázích a trajekty čtvrtého největšího města země, do metropole norské (ale kromě Ruska i evropské) ropy – Stavangeru. Prý 4 miliony (v českých korunách) má dnes uložen u státu každý Nor na horší časy, kdyby jaksi došla ropa – tedy její zásoby, ale to se zatím rozhodně nečeká. Navštěvujeme Muzeum ropy – velice zajímavé. Především plovoucí vrtné plošiny a záchranné hasičské lodě pro případ požáru na moři. A také památky města, v přístavu vedle stovek jachet přitahují pozornost obrovské zaoceánské lodě, tankery s ropou, ale i AIDA, jedna z lodí společnosti Hurtigruten, která objíždí od jihu norské pobřeží až k Severnímu mysu Nordkapu.

Třetí den přichází na řadu ona „lahůdka“, kvůli které jsem sem hlavně jel. Jedna z nejvýznamnějších a nejnavštěvovanějších přírodních lokalit v Norsku, mnohými odborníky považována za jeden z velkých přírodních divů celé Evropy – obrovský skalní kvádrový blok Preikestolen (Prekestolen) o velikosti 25 x 25 metrů, starším názvem Hyvlatonna, neboli Kazatelna, vysunutý ze svislé skalní stěny a tyčící se 604 metrů nad modrou hladinou Lysefjordu s kruhovým rozhledem do dálky. Od horské chaty vyrážíme vzhůru, nahoře jsme po jedenácté. Nádherné výhledy, dole lodě na Lysefjordu, fotíme se na okraji skalní římsy, ale musíme vystát spolu s množstvím Japonců frontu na snímek. Začínáme se vracet po půl dvanácté s vědomím, že předpověď deště (což na hladké skále nahoře není nic příjemného) je na 12 hodin. Norské meteo patří k nejlepším, ale v našem případě se „chlapci“ trochu spletli. Pršet začalo už v 11.50, no a pak jim věřte.

Přespáváme v úplně bílém dřevěném jakoby u nás prvorepublikovém Sauda Fjordhotelu ze začátku minulého století s výhledem na závěr Saudafjordu, projíždíme zasněženým předhůřím náhorní plošiny Hardangervidda s jezery, teď v červenci, plnými ledových ker, po silnici obepnutou místy sněhovými bariérami, koulujeme se a pak zastavujeme u jednoho z nejznámějších vodopádů Norska jménem Latefossen, padajícím ve dvou větvích z výšky 165 metrů, napájeným vodou ledovce z Hardangerviddy. Nelze jej přehlédnout, nachází se napravo při silnici č. 13, která vede z Roldalu do Oddy a jeho hustá tříšť nad silnicí nutí i řidiče, kteří by třeba nezastavili, k zpomalení. Po nákupu v městě Odda končíme pro dnešek v obci Lofthus ve školní ubytovně, teď o prázdninách v budově s nápisem: Norway Hardanger Vandrerhjem, tedy v letním sídle "vandráků", jako jsme my. Připraveni na další akce v okolí, na další vodopády, hory a zajímavosti.

Nejnavštěvovanější přírodní atrakcí Norska je vodopád Voringsfosen. K němu míříme. Nahoře parta Japonců s foťáky a selfietyčemi nebezpečně se naklánějící nad kaňon, do něhož vodopád ze 182 metrové výšky padá, aby se stal opět řekou Bjoreio, v níž dole rybáři chytají ryby, jimž se tu překvapivě daří. Prodíráme se tam. A s úctou se díváme vzhůru, kde Voringsfossen začíná. Následuje prohlídka čtyř vodopádů v údolí Husedalen na řece Kinso a pak klidné údolí Solsaevegen, kde hledáme rostoucí rostlinnou specialitu Skandinávie, významný zdroj vitaminu C – morušku. Následuje kaskádovitý vodopád Tvindefossen s údajně omlazujícími účinky s celkovou výškou 110 metrů a jsme v jednom z bývalých metropolí Norska a významném přístavu – v Bergenu.

V něm údajně prší 213 dnů v roce, my ale máme slunečno. Obchody světových firem v nádherných domech z 18. století, tzv. Bryggen, UNESCem zařazen do Světového dědictví. I Haakonshallen – královské sídlo ze 13. století a v parku za ní socha krále Haakona VII. S dalekohledem, „pozorujícího dění v přístavu“. V přístavu lodě z celého světa, nám se líbila třeba Braemar z karibského Nassau, nejkrásnější ale je Savannah. Plody moře kupované na trhu přímo od rybářů, evropské město kultury roku 2000. Absolvujeme jízdu lanovkou Ulriken i pozemní na horu Floyen nad městem, kde z 32 metrů nad mořem je výhled na město s jeho sedmi horami, jež údajně vzniklo jako „zelená louka mezi nimi“. Město se pyšní i Univerzitou, jednou z jeho osobností je i hudební skladatel Edward Grieg. A po prohlídce jednoho z přehršle norských dřevěných kostelíků postavených bez jediného hřebíku, odlétáme domů.

Ervín Dostálek