A my jedeme poznávat nejen přírodní krásy této oblasti, ale i pozůstatky různých kulturních vlivů. A tak nejdřív znovu jedeme přes lávová pole Catánie, kolem nichž se na úrodné sopečné půdě rozprostírají rozsáhlé mandloňové sady do města Nota, což je barokní památka UNESCO. Město vyrostlo v 18. století na místě někdejšího Nota Antica, zničeného zemětřesením v roce 1693. Bylo projektováno v jednotném barokním stylu a zbudováno z tamějšího bílého tufu – vápence, jenž působením slunce získalo krásnou zlatohnědou barvu. Notu vévodí dóm s dvojicí věží z 18. století a Gagliardiho kostel Crocifisse (1728) se sochou panny Marie.

Nejlepší evropští architekti a inženýři zde během 18. století vytvořili monumentální urbanistické středisko výjimečné hodnoty. Navštívili jsme tu i další významné objekty města, jako jsou Královská brána (Porta Real), radnici a divadlo, vše v jednotném stavebním slohu, tzv. sicilského baroka. Kromě obdivování památek jsme zavítali i na místní korzo, kde trhovci prodávají místní speciality. Těmi jsou sušená rajčata a oříšky a mandle in natura, či pražené s cukrem. Neodoláme. Pak pokračujeme v naší anabázi na jih. Jsme teď jižněji než sever afrického kontinentu v Tunisku, jen 90 km od ostrova Malta, kam odplouvají z místních přístavů lodě. Za zády necháváme i města Comiso a Gelu, kde ústí podmořský plynovod z Lybie – vždyť nejen památkami je živ tento region.

Realita současných Mánesových sadů versus návrhy na jejich oživení.
Ústí vloží miliony do oživení Mánesových sadů. Čeká na dotaci

Pak se už objevuje hlavní cíl dnešního dne naší cesty. Jím je město Agrigento (dřívější starořecký Agragas), založené roku 581 př. n. l. a 486 př. n. l., tedy o sto pět dní, zničené. Založení Agragasu bylo tehdy důležitou událostí. Město, chráněné ze severu svahem Akropole, se rychle rozvíjelo a byla zde postavena řada monumentálních dórských chrámů. Nastalo zde období velké prosperity a město získalo nejvyšší úroveň mezi řeckými sicilskými městy. Kromě luxusu a blahobytu obyvatel přálo i poezii a umění, zváni sem byli vědci, filosofové, básníci, spisovatelé, sochaři, malíři. Obyvatelé se pravidelně věnovali sportům, hlavně jízdě na koni. Dnešní prestižní pozůstatky antického Agrigenta patří k největším archeologickým parkům Středomoří.

Od března spojí Prahu a Brusel přímý noční vlak. Ilustrační snímek
Usnout v Ústí a probudit se v Bruselu. Od března města spojí přímý noční vlak

Chrámy, veřejné budovy, divadla, stojí uprostřed nádherné přírodní scenérie s třpytícím se mořem v pozadí. Díky velkému počtu svatyň, zbudovaných na počest božstev antického světa, si toto kouzelné místo zasloužilo jméno „Valle dei Templi“ (Údolí chrámů). Jsou zde pozůstatky chrámů Tempio di Ercole (Herkulův), Era Lacinia – Giunone (Héry Lacinijské – Junonin) – bohyně manželství a Concordia (Svornosti). Dále pak Diův chrám a chrám Blíženců. Prošli jsme celým areálem, který se skládá ze dvou částí. Mezi chrámy byla před několika lety instalována novinka - moderní socha toho, který chtěl doletět ke slunci – Ikara.

Hodí se sem. Mezi chrámy rostou staleté olivovníky. Po západu slunce se rozsvěcují reflektory a antické památky dostávají nové dimenze. Údolí chrámů vytváří typickou, téměř pohádkovou středomořskou scenérii zejména kvůli hře barev, pronikavé vůni květin a země a všudypřítomnému třpytivému moři, jež s neustále chladivým vánkem mírní účinek žhavého sicilského slunce. Mandloně propůjčují krajině překrásný ráz nejlépe od prosince do ledna, kdy kvetou.

Ervín Dostálek