Do Skotska vjíždíme z Anglie u obrovského balvanu s názvem Scotland, když z druhé strany je, co myslíte? No přece England. Již předtím, ještě v Anglii, ale na její hraně, navštěvujeme tzv. Hadriánův val s pevností Birdoswald starých Římanů. Ti někdy v 6. století došli až sem. A to nejvíc na sever. V pevnostech Hadrian ́s Wall (dlouhé opevňovací zdi Hadriánova valu), dlouhého kol 120 km, žilo na severní hranici Římské říše přes tisíc vojáků, kteří ji měli chránit před nájezdy severních divokých kmenů, především Pikhtů ze Skotska.

Byla to nejlépe opevněná část hranice, za niž římský vliv už nesahal. Skotské království vzniklo v 9. století a bylo nezávislé až do roku 1707, kdy vytvořilo personální unii s Anglickým královstvím, což ve Skotsku vyvolalo rozsáhlé protesty.

Z nehody a zácpy.
Na Mírovém náměstí trolejbus srazil cyklistu. Prý mu vjel do cesty

Třebaže je Skotsko součástí Spojeného království, má svůj nezávislý politický systém a vlastní "skotské právo". Navíc v poslední době jako ohlas na britský brexit, tedy odchod z EU, sílí znovu tendence po referendu, které by mohlo znamenat odchod Skotska z Británie a zůstání v EU. Ale k tomu je zatím, zdá se, daleko.

Impozantní není jen průmyslový Glasgow, ale i hlavní město Skotska Edinburgh s majestátním hradem plným turistů z celého světa, stojících frontu na skotské korunovační klenoty. Ty sem přivezla v roce 1996 z londýnského Westminsteru sama britská královna a vrátila je tam, kam po staletí patřily.

Ilustrační foto.
Dvanáct loupeží v Ústí. Mladí zloději vyhrožovali obětem zbraní

V Edinburgu jsme vystoupali na kopec nad městem – tzv. Artušův trůn, z něhož je město vidět jako na dlani. Nejblíž je jedno ze sídel dříve britské královny, dnes asi krále a skotský parlament. Zaujala i hospoda s krásným názvem - Filling station (Čerpací stanice), ale třeba i bývalá věznice s krásnými hodinami, přeměněná na Tolbooth Tavern. Samozřejmě Edinburský hrad, honosně se vypínající na osmdesát metrů vysokém pahorku uprostřed města. Je nejlepším místem k seznámení se s dějinami Skotska, jež jsou především dějinami vztahů této drsné země s Anglií.

Na jeho nádvoří se neoznamuje poledne, tedy 12 hodin, ale v jednu hodinu po něm (jak známo a jak se říká šetrní) Skotové za přítomnosti desítek čekajících návštěvníků vystřelí (aby se neřeklo) jednu ránu z děla.

Mezinárodní turnaj v karate CZECH OPEN 2024 v Ústí nad Labem.
FOTO: Ústí hostilo mezinárodní karate, soutěžilo 560 závodníků

Z Edinburghu vede naše cesta na sever do Highlands, skotské Vysočiny, přes dlouhý světoznámý most přes záliv Firth of Forth, který podobně jako Golden Gate Bridge v americkém San Francisku jej začnou natírat vždy na jaře a končí na podzim a po Novém roce znovu. Podél Kaledonského kanálu, dřív důležité dopravní cesty, dnes se svými zdymadly rájem lodí turistů, míříme do Fort William, když jsme si "odskočili" stranou k jezeru Loch Ness a jeho příšeře.

Z kempu desetitisícového města Fort William u zálivu Loch Linnhe téměř na úpatí nejvyšší britské hory Ben Nevis (skotskou gaelštinou Beinn Nibheis) chceme na ni totiž vyrazit. Je vzdálena 10 km, má výšku 1344 metrů (4409 stop) a patří mezi tzv. Munros - skotské hory vyšší než 3000 stop. Ročně přiláká asi sto tisíc návštěvníků, z nichž asi tři čtvrtiny použijí k výstupu bývalou koňskou stezku z jihu. Sedm set metrů vysoká stěna na severní straně patří mezi nejvyšší skalní stěny Spojeného království a láká horolezce. Výška hory přes 1300 metrů není zas tak závratná, ale vyráží se na ni v podstatě od hladiny moře.

Létohry v Tisé na Ústecku.
Máte rádi sport? Létohry lákají na pohyb, zábavu i krásné prostředí skal

Nejdříve do sedla a tam už začíná setsakramentsky řádně fučet vítr a mnohdy i pršet. Lezci nasazují ponča, déšť hnaný silným větrem je někdy i bičuje téměř vodorovnými provazci vody, ale ti dojdou až k vrcholové mohyle a triangulačnímu bodu. Překlad skotského názvu - "hora, která má hlavu v oblacích", či "nebeská hora", je výstižný. A pohled skrz mraky, jež se občas roztrhnou dolů na mořský fjord, je nezapomenutelný.Podařilo se mi na ni stoupat dvakrát – jednou za nádherného slunného počasí nahoře s perfektním výhledem a podruhé za deště a vichru, kdys, a to se přiznám, jsme to otočili těsně nad sedlem, zcela promočeni.

Ervín Dostálek

Mohlo by vás zajímat: Naším cílem není zvířata rozdat a mít klid, říká vedoucí ústeckého útulku

Zdroj: Deník/Jan Pechánek