Eliška: Ráda vzpomínám na televizní soutěž, poznala jsem tam spoustu nadaných lidí. Od té doby jsem vystupovala na mnoha místech v republice, natočila jsem desku a zpívám i s bratrem a jeho kapelou. Covid nejen nám pěkně překazil plány. Dohodnuté akce mizely z kalendáře poměrně rychle. Letos jsem v Ústí vůbec nevystupovala. Zůstalo pouze pár podnikových akcí. Ještě, že mám i kožené řemeslo, které mne moc baví. Před zpíváním jsem studovala v Praze umělecké rytectví kovu. Později jsem vyzkoušela práci s kůží. Pan Karel Poláček z kapely Fešáci mne před několika roky seznámil s technologií a naučil základy.

Prolistovala jsem staré knihy, nakoupila základní vybavení, raznice, přezky, barvy, nýty, nitě a začala vyrábět kožené opasky, popruhy a vodítka. Má kamarádka Eva Vopelková mi vytvořila krásné logo Koželiška . Bratrova přítelkyně  Adélka mi vytvořila webové stránky, kde si výrobky může každý prohlédnout. Jsou to taková malá umělecká díla. Pár výrobků skončilo  v Německu, jeden dokonce ve Finsku. Do Vánoc jsem stihla zakázek na přání a pak už si užívala vánoční pohodu. Letos jsme byli poprvé s přítelem o Vánocích doma sami, moc jsem se na stromeček těšila.

Jaký máte zimní výhled z okna vy?
VÝZVA: Jaký máte zimní výhled z okna vy? Posílejte fotky

Petr: Začínal jsem s jednou písničkou a všichni si tenkrát mysleli, že jich mám doma plný šuplík a zvali mě na koncerty. Dnes se tomu musím smát. S harmonikou jsem doslova prolétl republikou, poznal jsem slušné i vykutálené borce, učil jsem se za pochodu. Koncertování není jen o písničkách, je to o managementu, marketingu, nahrávání, tréninku, plánování, skládání, psaní atd. Je toho spousta a čas na pódiu je pouze zlomek celého snažení. Dnes mám dvě desky a třetí chystám natáčet příští rok. S písničkami nijak nespěchám, dnes jich mám ke čtyřicítce. Za mé aktivní hudební kariéry jsem měl možnost spolupracovat se spoustou zajímavých lidí, moc mi pomohl Xindl X.   Samozřejmě, že mne také potrápil covid 19, měl jsem ho už dvakrát, ale víc mě mrzí počet akcí, které padly s jeho příchodem. Vystudoval jsem lesnictví, tak jsem v době krize zkusil pracovat v lese, ale v březnu jsem měl nad Hřenskem ošklivý úraz, kdy jsem si vykloubil rameno, utrhl nějaký sval.

Čtyři měsíce jsem koukal z okna. Prodělal jsem operaci, pan doktor Avenarius mě spravil, rehabilitoval jsem v lázních Libverda u Liberce. Nyní už zase denně trénuji hru na harmoniku.  Stejně jako Eliška i já mám svého koníčka. Už několik let spolupracuji s německou firmou Weltmeister, vyrábějící akordeony. Doma mám tři nástroje této značky, rád bych u této firmy dokončil rozjeté učení. Jednak, abych si uměl sám servisovat nástroj, jednak abych se o harmoniky mohl starat druhým a zachránil tak třeba i pár krásných nástrojů před likvidací. Dojíždím tam nepravidelně, momentálně jsem asi v půlce kurzu. Koncem příštího roku bych měl získat certifikát. Vánoce jsem strávil s přítelkyní a mou mamkou. Silvestra strávíme na horách, doufám jen, že akci nikdo nezruší! Stále působím v ústeckém rozhlase Sever, příští rok plánuji návrat do jedné základní školy, kde bych učil hudební výchovu. Už jsem si to během covidu vyzkoušel, bavilo mě to. 

Snad je příští rok s mikrofonem v ruce uvidíme v Ústí nad Labem častěji. 

Miroslav Vlach