„Znám tady každou kapličku, rozhlednu, zámeček, zříceninu, zapomenutý křížek. Od roku 1989 se toulám po té naší krásné zahrádce, někdy sám, jindy s kamarádem. V těch vedrech jsem listoval v knihách, dnes jsem vytáhl na zdravotní procházku Václava (65). Vyšli jsme kolem deváté z Dobětic, pomalou chůzí jsme sešli pěšinou mezi zahradami k Poliklinice, přes Klíše jsme pokračovali ke studánce nad Předlicemi, kolem kynologického cvičiště zpět k hospůdce Pohoda. Tady dáme jedno orosené a po krátkém odpočinku budeme pokračovat do Střížovic, ve Všebořicích Na Růžku bude svačina. Potom se vrátíme do Dobětic kolem nemocnice,“ vysvětloval Pavel (78). Doma má prý velkou sbírku dřevěných turistických známek, škoda, že v Pohodě ji neseženete.
„To víte, že jsem ji chtěl, ale není to tak jednoduché, jak to vypadá. Musíte odebrat určité množství a tady to zrovna není zlatý důl. Pro turisty mám pouze razítko. Na všechno jsem tady sám, do Lidlu chodím pěšky přes les, odpoledne tu něco opravuji, sekám trávu, stojím za výčepem. Nejvíc mě mrzí ten rybník, to byla taková zdejší oáza nejen pro pejskaře. V loňském roce tu bylo ještě dost kapříků, všichni uhynuli. Někde jsem slyšel, že rybník má sporní pramen, hledal jsem ho, ale marně,“ říká Pavel Ungrád a po chvilce pokračuje dál. „O prázdninách sem moc lidí nechodí, těšil jsem se na mladé cyklisty, v lese je nový areál, další přímo před hospodou. Pár lidí tu bylo, ale žádný zázrak. Nějaké závody se chystají na září, podrobnosti neznám,“ tvrdil hospodský.
Na zpáteční cestě jsem potkal několik mladých běžců, i černá veverka jim tleskala. Rybník na Střížáku chybí, kdyby tam ale nebyla Pohoda, byl by to smutný kopec.
Miroslav Vlach