Až v roce 1910 přichází opravdová senzace. Německý sběratel orchidejí Wörner, který „objeviv zbytky jednoho exempláře v žaludku ryby a zjistiv, že si za prodej několika dalších brouků může koupit dům, vypravil do Brazílie několik dalších expedic s cílem brouka chytit“. Nevěděl však, kde tyto brouky hledat. Věděl však, že ho našel v žaludku ryby z řeky Rio Negro v Brazílii. Najal si proto několik indiánů, kteří pátrali v řece a lovili pro něho titány. Za celý rok se jim takto podařilo vylovit pouhých 10 kusů.

Dobrodruzi podnikali nebezpečné výpravy do nitra a šera jihoamerických pralesů, riskovali své životy, jen aby jich několik málo našli. Mnozí za tuto vášeň zaplatili životem. Z literatury např. víme, že jistá entomologická výprava objevila v 60tých letech minulého století v brazilském pralese chýši s překrásnými úlovky tohoto brouka. Našla i deník, do kterého si přírodozpytec zapisoval veškeré údaje. Poslední zápis v deníku byl 2 roky starý. Lovec nikde. Později výprava poblíž chýše nalezla ohlodanou kostru muže…

close Muzejní entomolog Miloš Trýzna připravuje exponát měsíce června, tesaříka největšího. info Zdroj: Se svolením Jiřího Preclíka zoom_in Muzejní entomolog Miloš Trýzna připravuje exponát měsíce června, tesaříka největšího. S 1. světovou válkou výlovy titanů ustaly, a tak si tento brouk udržoval pověst neobyčejné vzácnosti. Tvrdí se, že až do roku 1958 žádný přírodovědec živého brouka neviděl. V tomto roce se za broukem do Brazílie vypravil člen redakce National Geographic Dr. Zahl. Potvrdil předpoklad, že brouk na vhodných místech není zas až tak vzácným druhem. Jednoho živého brouka dostal od domorodců v Manausu a dalších 15 mu později poslali američtí geologové. Ti brouky dobře znali, neboť se pravidelně objevovali v období dešťů. Pověst o mimořádné vzácnosti padla.

Přesto ani dnes není vůbec jednoduché se s tímto obrem hmyzí říše setkat. Centrum jeho výskytu totiž leží v těžko přístupných a nebezpečných pralesích, a pokus o jeho spatření není bez rizika. Titáni jsou ohroženi kácením a vypalováním původních deštných jihoamerických pralesů. Tato destrukční činnost ho může velmi ohrozit až zcela zničit. Druh je schopen se vyvíjet pouze v rozsáhlých a neporušených pralesích. Bez zachovalých pralesů nemá šanci přežít. Se zvyšujícím se počtem odchycených exemplářů rovněž přibývalo údajů o velikosti brouka. První známí titani měřili kolem 15 cm. Později byly chyceny i exempláře mnohem větší.

Nutno podotknout, že se v literatuře objevil údaj, že největší chycený kus měří neuvěřitelných 22 cm! S kolegy entomology se však shodujeme, že se v tomto případě spíše jedná o zkreslení údajů předávané ústní lidovou slovesností. Doklad neexistuje. Přesto má největší dosud známý exemplář, který je pečlivě uložen v Pařížském muzeu přírodních věd, úctyhodných 17 cm. Náš vystavený muzejní kus měří „pouhých“ 11 cm. Přesto jsme na tento exponát velmi hrdi!

Samec titána pochází z Francouzské Guayany. Našemu muzeu ho věnoval významný český entomolog Mikuláš Plachetka z Prahy, přední odborník na světové krascovité brouky. Děkujeme, Mikuláši!

Miloš Trýzna, entomolog, Muzeum města Ústí n. L.

Mohlo by vás zajímat: Ústečan, co má říz! Chilli papričky mě udržují fit, říká ocelový muž z Klíše

Jiří Masorsič objevil kouzlo chilli papriček více než před deseti lety. | Video: Deník/Jan Pechánek