V pronajaté chalupě nedaleko železničního nádraží Ramzová nás bylo osm, hned v sobotu 27. června někteří vyzkoušeli místní cyklostezky, děti obdivovaly potůček na zahradě, zbytek studoval mapu. Druhý den byl pokořen Šerák (1351 m.n.m.). Byl to pěkně náročný výstup přes Obří skály (1082 m.n.m.), po dešti to v lese pěkně klouzalo. V horské chatě s dřevěným kamzíkem bylo plno, největší zájem byl o borůvkové knedlíky. Došlo i na Keprník (1424 m.n.m.), výlet vláčkem do Lázní Jeseník a do muzea ručního papíru ve Velkých Losinách, kde nás sledovala i čapí rodinka z továrního komínu. 

V Ramzové moc lidí nebylo, hospůdky byly prázdné, majitel Penzionu Neubauer pan Suchý hlásil v kavárně pouze patnáct hostů během neděle. Na jedné vycházce jsme potkali osmdesátiletou turistku z Brna, vyzbrojena byla dvěma hůlkami a dobrou náladou. Zrovna trochu pršelo, ale ona musela ven. " Jezdím sem už třicet let, znám tu každou cestičku, kámen, novou fasádu. Kousek od dětského hřiště vyrostl krásný domek, na úpravě zahrady majitel ještě pracuje. Ten si vyfoťte! Příští rok to ale bude místní paráda," svěřila se bývalá architektka Jana Urbanová. 

Do Lázní Jeseník jsme se vypravili uprostřed týdne, bylo pěkné vedro, všichni se těšili do parku, kde byl stín. Kolem nás to bublalo, syčelo, prskalo. Čistá voda v kašnách posloužila k osvěžení obličeje, mělké ledové brody doplněné odborným textem vyzkoušeli snad všichni. Kousek od parku jsme navštívili rodinný dům Vincenta Priessnitze (1799-1851), v prvním patře je malé muzeum známého léčitele, v přízemí je skvělá kavárna. Daleko od metropole severu nás překvapily na zdech obrázky Kateřiny Preisové, která v roce 2014 ilustrovala Pohádky z Ústí nad Labem a okolí. Ten s hradem Blansko jsme si odvezli domů. 

V Ramzové na lyžařském svahu se proháněly děti na speciálních kárách, lanovka byla v provozu, les voněl houbami. U cesty jsem našel několik hřibů, ale nechal jsem je pro domorodce, určitě znají více receptů, než já. V Ramzové bylo koncem června krásně a koronavirus na tom nic nezměnil.