Bylo to takhle: venku vítr a tma, co vás spolkne pár metrů od dveří, ještě než dojdete k prvnímu stromu. Lesní cesta, co se do tý tmy noří, jako kdyby říkala: po mně radši nechoďte a hleďte si svýho. Špičky tmavých smrků proti trochu světlejšímu nebi, jediný světýlko nad vchodem do kostela a pocit, že jste na kraji světa, i když je to nějakých sedmdesát kilometrů od stotisícového Hradce Králové a sto kilometrů od půlmilionové Wroclawi. Pak pod tou bludičkou vejdete do dveří a přímo proti vám dřevěné schody do patra. Do patra v kostele? Tak, patro, vyjdete do něj a ta scenérie jak z bratří Grimmů pokračuje. Rozhlídnout se, očima se chytat různých věcí, podivný směsi tradičního a elegantně ujetýho, jak z dávnejch učebnic kontrakultury, Vokna nebo Živlu.
Zima ve vzduchu, horko pod košilí. Slanej štrůdl. Klášterní kafe. Problémy se zvukem. Cingrlátkovej lustr.
close
info
Zdroj: Tereza Kunderova
zoom_in
Přijel s náma i malej filmovej štáb pod taktovkou Michala Hogenauera (Tiché doteky) a s očima Kryštofa Melky (Jiří pes uprchlík), takže koncert má i audiovizuální podobu, která by měla být venku během dubna.
Měli jsme naplánovanou taky kupku koncertů, chtěli jsme s akustickýma setama vyrazit mezi přátele po celých Čechách. Ale tak co, chvilku si počkáme a pak se rozjedem.
Novou desku si kromě streamování můžete taky koupit jako MP3, WAV nebo FLAC na webu www.houpacikone.cz. Na stejném místě si taky můžete předobjednat album na CD. Disk už je vylisovanej, teď jen čekáme na to, až bude hotový obal. Vymysleli jsme si něco vlastního, tak to musíme chvilku vydržet. Rozesílat CD bychom chtěli do 14 dnů.
V košíku bábovku a láhev červenýho, vlk zahnán zpátky do lesa, je dobrý nesejít ze stezky. Udělá nám radost, když nám dáte vědět, jak vám to hraje, nebo nehraje.
Ať se vám daří.
Kapela Houpací koně
