„Myslím, že Ústí, jako živelné mnohotvárné město si trochu něžné zklidněné poezie zaslouží. Protože něžné a romantické být umí také,“ říká Bohumil Matějovských. (mm)

Báseň

Pod Střekovem

Úsvit mlhu nad řeku vylákal,

kdo z koho se teď přetahují,

oblázek pár žabek po hladině odskákal,

v proudu jak přízraky labutě plují.

Zpoza oparu racků hlasy,

rákosí jak říční vlasy.

Vrby v řadě hubené,

dunění kolejnic tlumené.

Zátočina ztracenou loďku svírá,

už nemá kam plout, jen vodu nabírá.

Řeka s ránem tak tichá, bledá,

nepostojí, cestu hledá,

Od chvatu města vzdálený,

rybář v tichu ztracený,

čeká, až splávek pohne se

a řeka oběť svou přinese.

Autor: Bohumil Matějovských