Někdy se trollové nestačili před sluncem skrýt a lidé je pak vídávali za úplňku nebo během bouřek, kdy je osvětlovaly blesky. Každý je rozpoznal, protože vypadali velmi podivně. Měli dlouhé zahnuté nosy, jen čtyři prsty a většina z nich měla dlouhý chlupatý ocas. Někteří trollové byli obrovští, jiní zas úplně malí. Lidé dokonce viděli dvouhlavé i tříhlavé trolly, jiní měli paroží jako sobi. Trollové se dožívali vysokého věku, někteří i několika set let, dokázali měnit podobu, ocas jim ale vždy zůstal.

Přestože vypadali děsivě, byli někteří z nich velmi hodní až naivní. Někdy se podařilo lidem trolla přelstít. Ovšem jejich hněv pak neznal hranic, dokázali přivolat na lidi nemoci či jim zničit hospodářství. Vždy se vyplatilo být s nimi zadobře. Pak jim pomáhali i na polích i v lesích a ochraňovali dobytek před medvědy a vlky. Rybáři obávanou bytostí byl draugen, který se zjevoval za bouří v Severním oceánu. Hluboká jezera byla domovem nokkenů, na okrajích skal a pod vodopády žil fossegryn, vynikající hráč na housle, které mu naladili horští trollové.

Severočeské divadlo opery a baletu v Ústí nad Labem.
Slavné operní árie odměnili Ústečané bouřlivým potleskem

Člověk si nesměl udělat z trollů nepřátele a chovat se k nim musel s náležitou úctou. Proto jim lidé dávali na Štědrý večer na zápraží kaši. I dnes je lepší být s trolly zadobře. Nechtějí vám uškodit, ale zapamatujte si po západu slunce už v lese nebo v horách nejste nikdy sami!“ To jsme se dozvěděli od Norů. Vyzbrojen slovy této legendy jezdívám do země, jejíž dvě pětiny leží za polárním kruhem, kde příroda je zatím stále ještě ve stavu jako před tisíciletími, do země fjordů, vodopádů, výborných sportovců, ryb, ropy, zemního plynu, levné elektřiny z vodních elektráren, objevitelů obou zemských pólů, do království norského.

Vše v Norsku co je dobré, přichází z moře. Podnebí, ryby i ropa. Největším dobrodiním je Golfský proud, který až ke skandinávským břehům nese poselství tropického Karibiku. Díky němu tu mohou dozrávat třešně. Norský hrubý národní produkt je v přepočtu na každého z méně než pěti miliónů obyvatel jeden z největších na světě. Norsko v přepočtu na osobu nejvíce na světě využívá vodní toky k výrobě levné elektrické energie. Ač není členem Evropské unie, což mu zas moc nevadí, nevede se jeho obyvatelům špatně.

Typickou součástí pobřeží jsou fjordy. Bývalá říční a ledovcová údolí na úpatí horských masívů, jakoby mořské ruce s roztaženými prsty, zasahující až dvě stě padesát kilometrů do vnitrozemí, většinou tak hluboké, že do nich mohou vplouvat i zámořské lodi. Za druhé světové války se zde ukryly britské válečné lodě před německými ponorkami. Po krajině bylo roztroušeno dva tisíce typických dřevěných sloupových kostelíků z 12. -14. století. Do dneška se jich zachovalo několik desítek.

Na jejich stavbu nebyl použit ani jeden železný hřeb či šroub. Ve starších kostelech nebývaly ani lavice a věřící při bohoslužbách stáli. V intervalu čtyř let se na nich obnovuje impregnace pryskyřicí a včelím voskem. Nejstarší je ve vesničce Vik na jižním břehu nejdelšího Sognefjordu a ten jsme navštívili jako první.

Ervín Dostálek v norském přístavu Bergen.Cestovatel Ervín Dostálek.Zdroj: Archiv E. Dostálek

Do Norska lze letecky, trajektem či přes Öresundský skandinávský most s čtyřproudou dálnicí či dvoukolejnou elektrifikovanou tratí. V Dánsku se jede po dlouhém umělém poloostrově, pak tři a půl kilometrovým tunelem s vynořením uprostřed průlivu Öresund na uměle sypaném ostrově Papparholm po něm čtyři kilometry a pak nejviditelnější a nejatraktivnější částí dvouúrovňovým mostem 7845 metrů. Střední část je zavěšená na 204 metry vysokých pilířích a výška komunikace nad hladinou je 57 metrů.

Rychlé spojení dalo život ekonomicky silným regionům Kodaně a Malmö, dánského ostrova Sjaeland a kraje Skane v jižním Švédsku. Most nebude zaplacen z daní, ale výhradně z poplatků těch, kteří se po něm přepravují. Doba jeho splatnosti je podle propočtů od roku zahájení 2000 třicet let.

Lom Chabařovice.
Místo Milady byl kdysi Lom Chabařovice. Z uhlí měl nechat Hitler vyrábět máslo

My po desáté večer odrážíme trajektem z německé Rujany, o půl čtvrté ráno jsme ve švédském Trelleborgu. Na silnici se objevují značky „pozor losi“ a v nedělním deštivém dopoledni sledujeme z okna autobusu rozvážně kráčející Švédy s vozíky a holemi na jejich pouti po jamkách golfových hřišť. Další den, už v Norsku, směřujeme k dlouhému jezeru Mjósa s olympijským Lillehamerem a Gjovikem. Povinná je zde návštěva olympijských skokanských můstků i sportovní haly pro rychlobruslení v Hamaru v podobě dnem nahoru obrácené lodě, kde Martina Sáblíková získávala své první rychlobruslařské medaile. Následuje opravdu dlouhá cesta na sever. Získáváme dokument o překročení polárního kruhu, kde se účastníme i tradičního obřadu. Pak zastavujeme v místě zvaném Alta s více než šest tisíc let starými skalními rytinami původních předchůdců Laponců.

Čeká nás také Tromsö s univerzitou a bílou Katedrálou polární záře. Dnes se sem po intermezzu ve Spojených státech, poté v české reprezentaci a gólu Angličanům a v dresu mistra Rumunska, vrací fotbalista „Kobra“ Ondrášek. Odtud z Tromsö, se kdysi vydal úspěšný dobyvatel jižního pólu polárník Roald Amundsen na záchrannou operaci k vzducholodi Italia se svým hydroplánem Latham, z níž se už ale nikdy nevrátil. Dnes se odtud létá na sever na vzdálené ostrovy Špicberky. 

Ervín Dostálek