„Vila Sebuzín má doslova svou značku, majitelka Anastázie Skopalová ji opravovala několik let, pro veřejnost byla zpřístupněna v roce 2005. Je tu společenská místnost, učebna, několik pokojů, kuchyně s funkčním krbem, sociální zázemí, nádherná zahrada s jezírkem, odpočinková zóna. Pořádají se tu svatby, školení, různé kurzy. Nebylo snadné najít v přeplněném kalendáři místo pro naší akci. Je to už druhý ročník, počasí mohlo být lepší, ale nálada je jako vždy perfektní. Jak skončí v televizi fotbal, bude tu zase plno,“ prozradila předsedkyně spolku Jaromíra Zajícová.

Do areálu přicházeli mladí i ti dříve narození, kousek od brány je vítala skupinka krasavic a nabízela šumivé víno. K poslechu a tanci hrála ústecká kapela Quatro Comrades, v repertoáru měla samé trháky z devadesátek. Po chvilce ožil parket i zahradní gril. Každý si našel to své místečko na sestříhaném trávníku, někdo obdivoval interiér budovy se zajímavými obrazy, jiný se těšil na obložené mísy, saláty, sýr a krkovičku. Mezi spokojenými hosty procházela paní Lahovská, která se stará o chod Vily Sebuzín.

Vondráčková vyprodala Dům kultury v Ústí. „Ráda se sem vracím,“ hlásila Deníku
FOTO: Vondráčková vyprodala Dům kultury. „Ráda se sem vracím,“ hlásila Deníku

„Náš spolek má tak dvanáct stálých členů, snažíme se oživit obec vlastními akcemi, přimět lidi k soudržnosti. Do téhle bývalé školy chodili naši rodiče, hodně se vzpomíná na pana ředitele Rákose, to byla opravdová osobnost. Dnes je to nádherná budova, která vyčnívá do okolí a nutí lidi k zamyšlení. Starý Sebuzín měl velký kulturní dům, tam se chodilo tancovat, bylo tu i ochotnické divadlo. Dříve se na vesnici jinak žilo. Byli tu hasiči, červený kříž, ženské spolky, škola a školka, fotbal, zahrádkáři atd. Dnes je tu jedna malá hospoda, obchůdek a fotbalové hřiště. Náš spolek se fakt moc snaží, aby mladí neodcházeli, je tu krásně, Vila Sebuzín je pro nás zázrak,“ tvrdila paní Vondříčková. Hrála prý dříve závodně basketbal, sportu stále fandí, na zahradní slavnost přišla v krásných šatech a těšila se na svou skladbu.

Sebuzín není jenom kruhák, kaplička a Labe. Jsou tam lidé, kteří nechtějí žít pouze ze vzpomínek. O prázdninách spolek chystá akci pro děti, pro seniory připravuje výlet do okolí, možná, že bude i ples. Ten poslední měl číslovku jedenáct a uskutečnil se na Větruši. Ty první byly ještě v Setuze, tam prý byl nádherný sál. Zahradní slavnost končila v noci, nasvícená zahrada byla kouzelná.