Byl jsem tam ve středu 27. října a tajně držel palce šupináčům. Kolem páté odpoledne jsem odhalil na břehu šest tichých bláznů s prutem, spokojeně počítali záběry.

„Po výlovu rybníka v Habrovicích dostal Varvažov čerstvou dávku kapříků, ale jsou to většinou nezkušení mladíci. Skáčou po housce jako blázni. Za dvě hodiny jsem jich vytáhl dvanáct. Samozřejmě jsem je vrátil zpět,“ tvrdil  muž v zeleném převleku.

Obešel jsem tu větší louži a nestačil se divit, co všechno může člověk zažít na zdravotní procházce. Nejprve mne vyděsil divočák v mokřině, skoro jsem na něj šlápl, potom mne zaujaly tři ústecké amazonky na protějším břehu. Zcela jistě mne musely vidět, fotil jsem barevné stromy v zátoce. Smály se, hlasitě řešily energetickou krizi rodičů, chvilku si vyměňovaly zkušenosti při setkání se „šmejdy“. Najednou se svlékly a hup do vody. Nebyly daleko, velký objektiv jsem měl v batohu, ale to se přeci nedělá, fotit naháče. Zatleskal jsem jim a ony mi zamávaly. Když jsem pomalou chůzí došel k jejich pláži, byly už oblečené a chválily chladnou koupel.

Vrátil jsem se na zastávku autobusu, kde jsem chvilku rozmlouval s pánem, který znal i historii hospody Stará pošta. „Někde jsem to četl, možná to bylo spojeno s ukázkou bitvy. Kolem roku 1803 se začala stavět říšská silnice z Teplic do Petrovic. Sloužila jako poštovní spojnice Praha - Drážďany. Tady se přepřahali koně. Z bývalé poštovní stanice zbyla jen hospoda,“ tvrdil vousatý vypravěč.

Hospoda je v současné době zavřená, ale kousek od ní je dřevěný srub, který má nad vchodem nápis Bažina. Otevřený je každý den od 11.00 do 20.00 hodin. Zájemců o kávičku tam bylo dost. Také někdy nadávám na špinavé město, nelíbí se mi počmárané fasády, vybydlené domy, ale příroda je tu stejně krásná jako na Šumavě. 

Miroslav Vlach