Červený autobus č. 9 odjížděl od divadla ve 13.52 hodin, na točně v Nové Vsi jsem byl za dvacet minut. Jemný deštík po chvilce ustál, kapličku a několik pěkných chalup jsem nechal za sebou a odbočil vpravo po zelené turistické značce. Pěšinka vedla po okraji posekané louky, kterou hlídaly protitankové jehlany, potom jsem odbočil do lesa a nestačil se divit. Pěkně to klouzalo a závěrečný úsek před vrcholem by chválil pouze lezec Ondra. Šplhal jsem od kořene ke kořenu a modlil se, aby operovaná kyčel vydržela.
Přesně ve 14.59 hodin jsem stál před velkým ohništěm, kousek dál byla opuštěná lavička a kamenné schodiště vedoucí na kovovou plošinu. Původní dřevěná vyhlídka byla stržena v roce 1945, ta současná byla postavena v roce 1986. Začalo opět pršet, stříška by se hodila. Výhled to byl úchvatný, popis zajímavý. Růžový vrch, Bradlo, Jedlová, Buková hora, Matrlík, Sedlo, Kamenný vrch, Varhošť, Krkavčí skála, Plešivec, Havraní skála, Deblík, Lovoš, Košťál, Boreň, Milešovka. Na pravé straně byla fotka slavného německého hudebního skladatele Richarda Wágnera s krátkým textem. Ten si prý v roce 1842 pronajal na Střekově hostinský pokoj, každý den šplhal na Vysoký Ostrý ( 587 m). Jednou potkal na cestě pastýře, který si pískal neznámou melodii. Wágner ji údajně později použil v opeře Tannhäuser.
Zpáteční cesta vedla po červené turistické značce, nebyla tak nebezpečná, ale déšť udělal z lesní pěšiny adrenalinovou sjezdovku. Nechci nikomu radit, ale bez turistických holí to raději nezkoušejte. Já jsem si pomohl klackem. Pěkně jsem zmokl, ale úkol jsem splnil.
Miroslav Vlach
