Jste na kurtech skoro každý den. Čím je pro vás tenis?
Nejprve to byl sen s propoceným tričkem, potom touha po vítězství, později skvělá parta, přátelská gesta, prohry a vítězství, na které se nezapomíná. Přes šedesát let se pohybuji kolem bílého sportu, patnáct let tady dělám předsedu, ale klidně vezmu do ruky hadici. Jako kluk jsem začínal na Střekově, tuším v roce 1962 jsem přešel na Bukov. Bylo by to na knihu, ale nevím, kdo by to četl. Hrála se tu druhá liga, jména Čása, Kalhous, Šeda znají jenom pamětníci. Zažil jsem bitvu se Slováky o postup do první ligy. Hrálo se v Trnavě, proti skupince Ústečanů stál na druhé straně kurtu Mečíř a Vajda. Jeden později porážel světová esa, druhý (Vajda) trénuje toho nejlepšího. Prohráli jsme, ale domů jsme jeli se vztyčenou hlavou.

Vím, že máte dva šikovné vnuky. Co oni a tenis?
Než se rozpovídám, tak musím podotknout, že tenisový talent mají spíše po mé dceři Kláře, já už toho moc nenaběhám. Oba jsem trénoval, ten starší Jakub byl ve čtrnácti letech druhý v republice, hrál moc hezký a chytrý tenis. Později  dal přednost škole a já jsem rád, že to bylo jeho rozhodnutí. Dnes studuje na vysoké škole v Liberci. Na tenis nezanevřel, stále ho má pod kůží, v Jablonci trénuje juniory. Míša (mladší) je jiný, připravoval jsem ho od čtyř let, letos mu bylo 14 let, mým připomínkám se vysmívá, ale trenéry Radka Blažka a Jaroslava Vondráška  poslouchá na slovo. Tenisem se hlavně baví. Dopoledne sedí u počítače a plní úkoly učitelky, odpoledne vyráží na kolo, nebo na hřiště. Je to takový smíšek! 

Co bude dál s tenisem po koronoviru? 
Já doufám, že případné tréninkové resty rychle doženeme, v červnu bychom mohli otevřít prostor pro turnaje.  Stále chceme postavit druhou krytou halu pro dva kurty, projekt je hotový, máme stavební povolení, čekáme na konečné rozhodnutí. Hrajeme nejvyšší krajskou mládežnickou soutěž, je tu zase několik výrazných talentů jako třeba Filip Dvořák (13), Matěj Červenka (12), Sabinka Vernerová (11), Radek Blažek (14) Roman Furlet  (12)  atd. Klub má svou základnu, odchoval řadu dobrých sportovců. Na první ligu nemáme, ale kdo ví, co bude za dvacet let? Hlavně, aby už skončila ta karanténa!