Rodák z Mladé Boleslavi (2. května 1932) po maturitě na lounském gymnáziu roku 1951 vystudoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, byl soudce i advokát. Do loňského podzimu byl místopředsedou Severočeského klubu spisovatelů. V literárním i novinářském světě vystupoval pod jménem Arnošt Herman. 

Na literární funkce měl plné právo. Vždyť od roku 1957 uveřejňoval soudničky v Dikobrazu, Svobodném slově, Práci, Průboji a posléze i v Ústeckém deníku. Psal povídky do Literárního měsíčníku, Světa práce či Práce, kde uspěl v roce 1959 v soutěži o nejlepší povídku. Novely „Dům na nábřeží“ a „Pět minut po rozsudku“ Průboj otiskoval od roku 1961, resp. 1968 na pokračování. Roku 1974 získal 3. cenu v literární soutěži SKNV, následující rok obdržel Čestné uznání v umělecké soutěži SKNV.

Severočeské nakladatelství Herrmannovi vydalo prvotinu „Muž na betonových schodech“, po ní léta páně 1979 následovaly knihy „Velká bílá oblaka“ i „Krůpěj rosy“. Roku 1983 Československý spisovat vydal jeho román „Žena v taláru“ ve druhém přepracovaném vydání (1990). S knihou „Nad městem zářily hvězdy“ uspěl v roce 2003, popisuje jeho zážitky z Mladé Boleslavi během druhé světové války, V knize „Dlouhé dny čekání“ (2007) vzpomíná na svá studentská léta 1945 až 1951. Kniha „Pět minut po rozsudku“ je z roku 2008. Vedle Vladimíra Párala, Jiřího Švejdy, Václava Duška a Josefa Voláka patřil do Severočeské literární školy. Byl převážně orientovaný na problematiku dospívající mládeže, psal i rozhlasové hry.

Jeho rozsáhlá knihovna patří k největším na Střekově. Zde ve vile s manželkou, maminkou svých dvou dětí, až do své smrti v půli března roku 2020 žil. Pohřeb bude mít tento ctitel skautské, dobrodružné i sci-fi literatury ve Starém krematoriu na ústeckém Střekově v pátek 20. března ve 14.00 hodin.