„Do Ústí jsem jezdil rád, práce tady mě moc bavila. K trénování jsem se vrátil po dlouhé době, vlastně po dvou a půl letech, takže jsem byl plný energie a hrozně natěšený,“ vylíčil po posledním duelu s Třincem.

„Potkal jsem tu docela zajímavé hráče, hlavně tedy hodně mladé, chvílemi to kvůli zraněním a nemocem vypadalo jako juniorka,“ uculil se. I přesto si ale nestěžoval. „Mě práce s lidmi naplňuje, jsem vystudovaný učitel, baví mě nejen učit kluky fotbal, ale i být s nimi a spolupracovat s nimi také po jiných stránkách.“

Ocenil i stadion Army či možnost několikaminutového dojezdu do tréninkového centra na Klíši, o to víc ho mrzí, že Ústí nehraje výš. „Našel jsem tu velice dobré zázemí, které je v podstatě na prvoligové úrovni. Pořád mám ale v hlavě, že Ústí je krajské město, a mělo by mít ambici ne se zachraňovat ve 2. lize, ale spíš se snažit postoupit do nejvyšší soutěže a v ní se pak etablovat. Věřím, že se to jednou stane,“ uzavřel optimisticky.