Akcie Army přitom nevidí zase tak zle. "Je tu několik stavebních kamenů z minulé sezóny, okolo kterých se poskládáme my, mladí, kteří si vybojujeme svou šanci," tvrdí Kušej, jenž ví, že i on bude muset trenéra Jarošíka přesvědčit o svých kvalitách.

Po pěti letech opět v ústeckém dresu… Jaké jsou vaše aktuální pocity?
Kladné (úsměv). Vrátil jsem se domů, do prostředí, které mám zažité. Znám tu téměř všechny trenéry, v Ústí i v týmu mám spoustu kamarádů, s nimiž jsem dříve hrál, takže jsem rád, že budu nějakou chvíli zase doma.

Byly ve hře i jiné kluby? Jak vlastně hostování vzniklo?
O žádných nevím, vlastně i moje angažmá v Ústí je tak trochu souhra náhod. Byl jsem si zaběhat na Městském stadionu, šéf klubu pan Kožíšek se šel podívat na hřiště, najednou mě zastavil a nabídl mi tuto možnost. Všechno se pak odehrálo strašně rychle a brzy se všechny strany domluvily.

Jste velký patriot, během koronavirové pandemie jste dražil dresy a kopačky, abyste pomohl ústeckým lékařům a zdravotníkům. Teď se vracíte pomoci klubu, kde jste vyrostl pro velký fotbal…
Vnímal jsem to jako potřebnou věc, jsem rád, že jsem mohl pomoci v nákupu pomůcek pro ty, kteří je potřebovali nejvíc. Ačkoliv se situace opět zhoršuje, doufám, že v takové míře už se to nevrátí. Maximum samozřejmě udělám i pro pomoc Armě.

Máte už za sebou první trénink s novými spoluhráči, jaký byl?
Všechno bylo v pohodě. Jediné, co mě mrzí, že jsem stihl jen jeden trénink, ačkoliv to původně měly být dva, ale nestihly se vyřídit všechny papíry.

Co trenér Jarošík? Osm titulů ze čtyř zemí, pod takovými lidmi se asi netrénuje každý den…
Je to určitě fotbalový vzor pro všechny mladé kluky, které v týmu máme, někdo, ke komu můžeme vzhlížet. Je skvělé, že můžeme hrát pod takovou personou. Má nepřeberné množství zkušeností, které od něj můžeme čerpat. Hrál v nejlepších klubech v Evropě, takže věřím, že nám může hodně předat. Na tým to může mít jedině pozitivní vliv.

Jak jste zmínil, Arma bude mít hodně mladý tým, bude ji tedy čekat hodně práce. Jak se na současnou situaci díváte vy?
Podle mě to nebude tak zlé. Zůstaly tu nějaké stavební kameny z loňské sezóny, okolo kterých se poskládáme my mladí, kteří si vybojujeme svou šanci.

I vás čeká hodně práce, loni jste toho příliš nenahrál. Trenér Jarošík také avízoval, že si vše budete muset vybojovat v tréninku. Je to pro vás výzva?
Rozhodně! Sice jsem se vrátil domů, ale to neznamená, že to pro mě bude jednoduché. Naopak, jsem víc na očích, ale věřím, že to zvládnu a vybojuji si šanci hrát.

Máte nějaký osobní cíl? Ať už třeba počet branek, nebo si říct o návrat do Drážďan už v zimě, což je zakotvené v dohodě mezi kluby…
Chtěl bych odehrát co nejvíc zápasů, a samozřejmě také pomoci týmu svými góly, to je jasné. Důležité jsou minuty, věřím, že pokud se do toho dostanu, tak branky přijdou. Musím se dostat do zápasové pohody, všechno ostatní pak přijde. Co se návratu do Drážďan týče, je to samozřejmě můj cíl, ale má mise je teď v Ústí, takže se soustředím jen na práci zde. Co přijde dál, to uvidíme.

Jste doma, nemusíte nikam dojíždět, to je asi příjemná změna v profesionálním životě sportovce, že?
Určitě, třeba v Rakousku jsem bydlel tři minuty od stadionu, tady to mám trochu dál (smích). Mohu ale být s rodinou, mám tu kamarády, zdejší prostředí znám. Je to příjemné (úsměv).

Loni jste začal v Drážďanech, pak jste byl ale poslán na hostování do Rakouska. Bylo těžké být najednou tak daleko od domova?
Všechno má svá pozitiva. Ze začátku to nebylo jednoduché, na druhou stranu jsem se naučil věci, které jsem dříve neuměl nebo nedělal, takže to beru jako další výbornou zkušenost do života.

Jaké vzpomínky budete mít na Innsbruck? Nastoupil jste pouze do čtyř zápasů…
Kladné, dostal jsem i nějaké příležitosti za béčko, takže to nebylo tak zlé.

V juniorské Bundeslize jste ale zářil, hrál jste i na ME U19. Čím to, že se vám zatím nepovedlo se naplno prosadit na seniorské úrovni?
Přechod z devatenáctky do dospělého fotbalu není úplně jednoduchý, ten skok je velký a ne každý ho zvládne rychle. Záleží i na tom, kolik dostane šancí od trenérů. Já zatím odehrál jen pár zápasů, doufám, že tuto sezónu to bude výrazně lepší.

Nepovedená sezóna, navíc zakončená sestupem, to byla i pro Drážďany. Jak jste to vnímal?
Šlo to trošku mimo mě, můj boj byl v Innsbrucku, přesto jsem na většinu zápasů koukal. Samozřejmě jsem nechtěl, abychom sestoupili, ale to k fotbalu někdy zkrátka patří. Teď to bohužel vyšlo na Dynamo.

Sociálními sítěmi se však šířilo video, kde i po posledním zápase tisíce fanoušků hráčům děkovalo a skandovalo před stadionem. To je po sestupu neuvěřitelné…
Fanoušci to vnímali trochu jinak, viděli, že za sestup nemohli jen hráči, ale i další okolnosti kolem. Tým musel na 14 dnů do karantény, za tuším tři týdny pak odehráli asi deset zápasů. Neměli žádný odpočinek, hrálo se v ještě zběsilejším tempu, než jinde. Zkrátka pro Drážďany bylo všechno špatně a fanoušci si toho byli vědomi. Místo aby hráče shodili je podpořili, což je skvělé, tak by to mělo fungovat.

Ideální scénář je tedy váš návrat do Drážďan a postup Dynama zpět do 2. Bundesligy?
Každý by chtěl, aby to bylo tak jednoduché, jak říkáte, ale všechny strany čeká spousta práce. V Drážďanech se hodně obměnil tým, přišlo snad osm nových hráčů, záleží, jak si to sedne. Zvládnout se dá ale všechno, uvidíme, jak to dopadne.

Trenér Jiří Jarošík o Vasilu Kušejovi:
"Ještě jsem ho neviděl naživo v zápase. Loni toho moc neodehrál a je to trochu jiný ročník, než které znám. Věřím ale, že se mu 'restart' v Ústí povede a naplno se adaptuje na dospělý fotbal. Šanci určitě dostane, ale bude jen na něm, jak s ní naloží. Stejně jako ostatní mladí hráči, i on nás bude muset přesvědčit, že si zaslouží minuty na hřišti, rozhodně nemá nic jistého."