Oba prolomili mlčení, které od odhlášení soutěže drželi hráči i vedení klubu. Nyní tak vyplynuly na povrch důvody, kvůli nimž se měla kabina úřadujícího mistra, který mířil za obhajobou, rozhodnout skončit. "Věděli jsme, co se děje za našimi zády, ale přehlíželi jsme to a doufali jsme, že se to nějak vyřeší," uvedl Rilke s tím, že problémy byly dlouhodobějšího rázu. "Vyhrávalo se, takže se to moc neřešilo, ale hráli jsme s vědomím, že tu tiká časovaná bomba," dodal Králík.

Proslýchalo se, že důvodem, proč jste nedohráli letošní ročník krajského přeboru, jsou odměny, které vám zůstal klub dlužný za několik zápasů. Je to pravda?
Jan Králík: Odměny hrály zpočátku velkou roli, postupem času, ale začali všichni přemýšlet trochu jinak. Už před zápasem v Litoměřicích jsme byli rozhodnutí, že do něj nenastoupíme. Nicméně se nám ozvali lidé, na kterých nám záleží, s tím, ať soutěž dohrajeme, a že nám dají ze svého odměny za zbývajících šest zápasů. Celý tým se tedy ještě semknul. Samozřejmě se to v nás vařilo, nechtěli jsme klub úplně potopit, proto jsme se nakonec rozhodli, že to neuděláme a utkání jsme odehráli a paradoxně to byl nejlepší výkon sezóny. Bohužel to, co se dělo poté vyústilo v nenastoupení do zápasu s Neštěmicemi.

Fotbalisté Brné ilustrační
Šok! Lídr krajského přeboru z Brné nenastoupil. A prý předčasně končí sezónu!

A co se tedy dělo?
Jan Králík: Údajně přišel příkaz od pana Štráchala, vyměnit zámky v Brné a ještě v pátek ráno nikdo nevěděl, zda bude posekané a nalajnované hřiště na Neštěmice. Já sám jsem v horečkách věšel v pátek sítě na branky. A tam se to celé zlomilo. Říkali jsme si, že máme rodiny, s nimiž můžeme trávit víkendy, a místo toho tady děláme někomu loutky. Sedm nejdůležitějších lidí se proto rozhodlo, že k zápasu s Neštěmicemi přistoupíme tak, jak jsme přistoupili. Ostatní se spontánně přidali. Bylo nám proti srsti brát si odměny od někoho, kdo nám je před sezónou neslíbil.

Ale před zápasem proběhla zcela normální rozcvička…
Jan Králík: Ano, domluvili jsme se, že nastoupíme na rozcvičku, ale k utkání nenastoupíme. Tímto bychom se chtěli ještě dodatečně omluvit fanouškům a lidem v klubu, kteří na utkání dorazili. Nebylo to myšleno špatně vůči nim, ale chtěli jsme, aby každý pochopil vážnost celé situace. Myslím, že kdokoliv, komu by se tohle dělo, by se zachoval stejně.

Kolovala dokonce informace, že někteří hráči včetně vás měli být ještě před zmíněným zápasem s Litoměřicemi vyhozeni. Můžete to nějak rozvést?
Jan Králík: Ano, dostala se ke mně informace, že já, Emil Rilke a Honza Beneš jsme měli v klubu skončit. Mimo nás tří byli panem Paterou, což je člověk, ze kterého si pan Vrtiška udělal svůj obranný štít, telefonicky obvoláni ostatní hráči, naši kamarádi, kteří třeba byli na mojí i Emilovo svatbě nebo zapíjeli naše děti. Bylo jim nabídnuto, že jim pan Štráchal dá všechny dlužné odměny pokud dohrají sezónu bez nás. Kabina se za nás ale postavila a panu Paterovi se vysmála. I proto mě mrzí, že se o hráčích Brné mluví jako o žoldácích. Oni se totiž těch odměn vzdali a raději se postavili za své kamarády.

Fotbalisté Brné ilustrační
Hotovo! Brná skutečně sezónu nedokončí, klub už zaslal odhlášku na svaz

Víte, jaký měl být důvod vašich vyhazovů?
Jan Králík: Honza Beneš se prý po zápase se Srbicemi zeptal pana Štráchala, jak to bude s odměnami a on se urazil, sednul na kolo a odjel. U mě se to týkalo toho, že prý rozeštvávám kabinu, což jsem nepochopil, jelikož právě kabina se postavila na naší stranu. K tomu jsem měl údajně prodat loni zápas s Ústím, kdy už jsme byli jistí mistři a Arma hrála o záchranu. Přitom já jsem ten zápas nehrál a vyhráli jsme jasně 7:2. Pokud je to fyzicky možné prodat takový zápas, tak budu rád, když mi to někdo vysvětlí (smích).

Emile, vy jste už dřív vyhlásil, že po sezóně budete končit. Není to tedy trošku hořký konec vaší jinak skvostné kariéry?
Emil Rilke: Pochopitelně jsem si takový konec nepředstavoval, což jsem tlumočil i klukům. Ale nebyla jiná možnost. Jsme také jen lidé a ne něčí loutky, jak říkal Honza. Myslím, že hodně hráčů v Brné nebyli nějací kluci z plácku za barákem, ale fotbalisté, kteří mají něco za sebou. Ať už jsme to byli my s Honzou, nebo třeba Michal Zeman, Jan Beneš, Michal Hanich, Lukáš Hrubý. Za celou mou kariéru jsem nezažil, aby se k nám někdo takhle choval a nevěřil bych, že se takového jednání dočkám.

A jak to vnímáte vy, Honzo?
Jan Králík: Já to beru trochu s nadhledem. Samozřejmě nějaká pachuť tam je, ale vím, že se na sebe mohu podívat do zrcadla. Necítím, že bych udělal něco špatně. Za osm let, které jsem v Brné, jsem tomu klubu něco odevzdal a obětoval. Když jsem přišel, měla Brná po podzimu 7 bodů a podívejte se, kam se za ty roky dostala a jakých úspěchů dosáhla. Volala mi spousta lidí, co teď bude, že tam na fotbal chodili rádi. Neříkám, že jsem nemohl udělat některé věci jinak, ale nejsou to věci, které by měly vliv na to, jak to celé dopadlo.
Emil Rilke: Souhlasím s tím, že máme svědomí čisté. Já jsem v Brné nejdřív nějakou dobu hrál, pak jsem přešel do pozice trenéra, ale kabina za mnou šla a respektovala mě. Měli jsme mezi sebou dobré vztahy a pořád jsme to brali jako rodinný klub. Minulý ročník jsme celý vyhráli, teď jsme byli krůček od toho to zopakovat, takže nám nemůže nikdo říct, že jsme udělali něco špatně.

Jan Králík a Emil Rilke během oslav vítězství v krajském přeboru v sezóně 2022/2023Jan Králík a Emil Rilke během oslav vítězství v krajském přeboru v sezóně 2022/2023Zdroj: archiv Jana Králíka

Mluvilo se ale o tom, že tréninková morálka během zimní přípravy nebyla ideální…
Emil Rilke: Je pravda, že tréninky v zimě nebyly podle mých představ. Nicméně to bylo hlavně kvůli podmínkám, jaké jsme měli. Museli jsme dojíždět do Srbic, což pro kluky, kteří přišli odpoledne z práce, rozhodně nebylo časově ideální. Kolikrát jsme ani neměli kabinu a převlékali jsme se někde v mrazu venku. Pan Vrtiška nás poslal trénovat do Mojžíře do školy s tím, že tam mají novou umělku. Ta ale nesplňovala snad ani první generaci. Hřiště bylo pod ledem, takže jsme řekli, že v takových podmínkách trénovat určitě nebudeme. Jsme starší hráči, takže to riziko zranění je větší. Uznávám také, že jsme se nescházeli v plné sestavě, ale já jsem klukům věřil a pokud byla jejich omluva na trénink adekvátní, to znamená třeba rodina, práce a podobně, tak jsem to respektoval. Nejsme profesionální klub, hráli jsme to proto, že máme fotbal rádi a brali jsme to jako naší další rodinu. Myslím, že kdyby to bylo s tréninkovou morálkou tak hrozné, jak možná někteří tvrdí, tak není možné, že jsme první.

Zmínili jste jméno sportovního manažera Martina Vrtišky. Jaké jste měli vztahy s ním?
Jan Králík: Nikdy jsem nikam neuhýbal, takže to nebudu dělat ani teď. Do Brné přišla rakovina, která metastázovala do dalších lidí a struktur v klubu. Schopnost namotávat lidi ve svůj profit a parazitovat jakou má pan Vrtiška je obdivuhodná. Po třech měsících co u nás byl ho už skoro nikdo z hráčů ani nezdravil. Snažil se každý zápas ovlivňovat sestavu. Už teď je mi líto klubu, do kterého se zase vetře. Zkušenosti s ním opravdu nemám dobré. Mohu zmínit jednu příhodu za všechny.

Povídejte…
Jan Králík: Před jedním nejmenovaným zápasem mi volal v pátek v půl jedenácté večer. Z rozhovoru s ním jsem cítil, že má asi něco upito. Říkal mi, že zítra bude před utkáním připravených šest vychlazených Plzní a dvě vína pro rozhodčí způsobem jako bych byl jeho poskok. Na to jsem mu odpověděl, že takhle se rozhodně prezentovat jako klub nechceme a že pokud máme vyhrávat, ukopeme si to na hřišti, protože kádr na to máme. Zdůraznil jsem, že pokud zjistím, že nějakým podobným způsobem ovlivňujeme rozhodčí, aby nám připískávali, tak okamžitě končím a za Brnou už hrát nebudu. Mimochodem přívlastek sportovní ředitel klubu SK Brná si vymyslel pouze on, copak v krajském přeboru potřebujete někoho v téhle funkci?

Svatopluk Habanec
Návrat legendy? Armu by mohl vést trenér Habanec

Vy jste ho, Emile, zažil už v Krupce, odkud přišel, a kde jste dříve působil i vy. Jaké jsou vaše vztahy?
Emil Rilke: Ze začátku svého působení v Krupce jsem ho moc neznal, ale musím říct, že jsme spolu fungovali velice dobře. Postupem času jsem ale zjišťoval, že se tak chová proto, aby mě dostal na svou stranu a pak si mohl dělat co chtěl. I proto jsem odešel z Krupky, jelikož jsem s tímto člověkem nechtěl mít dál nic společné. Šel jsem do Brné, jelikož znám pana majitele Štráchala i spoustu kluků a kamarádů, kteří zde hrají. Věděli jsme, že je tu skvělý tým se spoustou rozdílových hráčů, ale chyběli nám ještě třeba dvě, tři kvalitní posily, abychom mohli vyhrát krajský přebor. Naskytla se varianta získat čtyři hráče z Krupky, včetně Suchého a Koláře, o které jsme měli opravdu eminentní zájem. Do toho ale vstoupil pan Vrtiška s tím, že pokud půjdou do Brné oni, je podmínka, že půjde s nimi. Pan Štráchal se mě ptal, jaké s ním mám zkušenosti, protože na něj neměl dobré reference. Odpověděl jsem mu, že ty hráče potřebujeme, pokud chceme vyhrát kraj, a zároveň jsem dal i souhlas, aby přišel i pan Vrtiška. To je asi jediné, co si budu vůči klukům vyčítat, protože sice bychom možná nevyhráli kraj a byli třeba do pátého místa, ale zůstala by tu pořád ta skvělá parta, která tu byla předtím, ale ne kvůli klukům, kteří přišli. Všichni kluci, kteří přišli, byli a jsou naše DNA.

To skoro zní, jako byste dávali konec Brné za vinu vztahům s panem Vrtiškou…
Jan Králík: Mě osobně třeba mrzelo, že pan Štráchal schoval hlavu do písku a nechtěl řešit, co se v klubu poslední měsíce dělo. Ať už odměny nebo absolutně nepřizpůsobivý cizinec Gajdarski. Místo toho vyslal dva vojáky, tím myslím pány Vrtišku a Pateru, kteří celou situaci absolutně nezvládli.
Emil Rilke: Já to vnímám tak, že pan Vrtiška je člověk, který si umí zmanipulovat lidi. V Brné se mu to bohužel povedlo i u těch, které jsme měli rádi a několik let jsme s nimi skvěle fungovali. Během roku a půl se všechno hrozně změnilo, takže já osobně to dávám za vinu jemu.
Jan Králík: Je fakt, že tím, že si namotal určité lidi, rozděloval kabinu.

Proč tedy ale přišel konec až v závěru sezóny?
Emil Rilke: Samozřejmě máme také své kontakty, takže jsme věděli, co se děje za našimi zády, ale přehlíželi jsme to a doufali jsme, že se to nějak vyřeší.
Jan Králík: Hlavně jsme pořád vyhrávali, takže to vyrovnávaly pozitivní pocity z výhry. Ale věděli jsme, že je tu časovaná bomba.

Oslavy výhry s Jílovým, která stvrdila titul krajských mistrů v sezóně 2022/2023

Zdroj: Deník/Daniel Brzák

Postup do divize tak spadl do klína dalšímu ústeckému celku, a sice mládeži Army, teoreticky se o něj rvou ještě Neštěmice, případně Srbice. Jak se na to díváte?
Emil Rilke: V Ústí máme hodně známých hlavně ze strany funkcionářů a trenérů, takže já to Armě přeju. V Neštěmicích mám pro změnu spoustu kamarádů, se kterými jsem hrál, takže pokud by se povedl postup oběma, budu jedině rád.
Jan Králík: Já jsem strávil nejvíc času v Ústí, takže tomu jsem to opravdu přál. Mají strašně šikovnou devatenáctku, která to ukázala už v zápase s námi. Myslím, že to nebude žádný divizní otloukánek, ale budou hrát důstojnou roli. Co se týče Neštěmic, a to nechci, aby vyznělo nějak špatně, ten klub respektuju, ale sportovně ho nemám rád, jelikož jsem vyrůstal právě v Armě a s Neštěmicemi to vždy byly derby a neměli jsme se v lásce. Je tam ale spousta výborných fotbalistů jako Lácha, Pavlíček, Martínek, který se mnou byl v Teplicích, a další. A to, co se stane na hřišti, má zůstat na hřišti, takže vůči nim necítím žádnou zášť. Řeknu ale, že bych to možná malinko víc přál Srbicím, protože tam hraje za mě druhá nejlepší šestka v kraji Honza Martykán a tomu bych to opravdu přál. První je náš Michal Hanich (úsměv).

Už jsme zmínili vaše bohaté kariéry, které kvůli tomu končí dost pochmurně. Zeptám se tedy, zda se skutečně jedná o definitivní tečku?
Emil Rilke: Já jsem už dřív řekl, že po sezóně končím, takže u mě ano. Chci se věnovat svému synovi, který hraje v Teplicích, k tomu mám tříletou dceru. Chtěl jsem, abychom se loučili krajským titulem, ale bohužel je to jinak. Syn je čím dál tím starší a já už nechci lítat po kraji s tím, že ho o víkendech pomalu nevidím vyrůstat. Samozřejmě mě to trochu mrzí vůči kamarádům, ale na prvním místě je jednoznačně rodina a já už chci být hlavně na blízku svým dětem.
Jan Králík: I já mám na prvním místě rodinu. Mám sedmiletého kluka, který hraje za Brnou, ale řekl mi jednu krásnou větu, a sice že nechce, aby táta ještě končil s fotbalem. Pokud by v Brné zůstala přihlášená nějaká soutěž pro příští rok, tak já do toho klidně půjdu. Tomuto klubu jsem obětoval dost a jsem připravený mu ještě něco dát. Pokud se ale žádná soutěž nepřihlásí, poslechnu svého syna a půjdu si ještě někam zahrát. Mám pár nabídek, jednu dokonce z divize, takže končit se mi úplně nechce. Samozřejmě nechci hrát úplně nějaký prales, ale pokud by ho hrála Brná, tak za ní i v tom pralese budu kopat dál. A ještě bych rád zmínil na závěr jednu věc.

Ano?
Jan Králík: V Brné zmizelo veškeré vybavení, což nikdo nikomu nezazlívá. Třeba traktůrek na sekání trávy jsme si půjčili z Osady. Brná dostala direkt, ze kterého se bude dlouho vzpamatovávat, ale já věřím, že se vzpamatuje, jelikož má člověka na správném místě, a to je Jarda Bukáček, který by pro Brnou dýchal.
Emil Rilke: Já bych k tomu dodal, že ačkoliv skončil A tým, tak mládež bude fungovat dál a bude o ní postaráno tak, jako to bylo doteď.
Jan Králík: Ozvalo se nám už několik sponzorů a klubů, kteří chtějí pomoct a přispět na to, aby těch osmdesát dětí, které máme, mělo adekvátní podmínky pro fotbal.