Jeden nosí na dresu osmičku po vzoru dalšího bratra Dominika, který pálí za Žitenice. Druhý má oblíbené číslo 94, zděděné ve futsalovém Rapidu po jednom z Brazilců. Přitom ve futsalovém prostředí má přezdívku „Zidan“ po slavném francouzském záložníkovi
V Kadani, kde Neštěmice uhrály bod za remízu 2:2 a následnou porážku na penalty, dostal první povolávací rozkaz do áčka Radim Dvořák, pro nějž to byla první seniorská zkušenost s jedním ze svých sourozenců. Zatímco Dominik a Patrik (Šmejkal, pozn. autora) působí v Žitenicích, Martin stejného celku před sezónou přestoupil zpět do Neštěmic, které je vychovaly.
Vůbec poprvé jste se spolu s bratrem objevili v dresu áčka, jaký to byl pocit?
Martin: Byl to skvělý pocit! Vidět mladšího bráchu ve stejném dresu, s pocity nervozity které jsem zažíval též (smích). Jako nejmladšího v kabině ho samozřejmě neminulo udělat spoluhráčům lahve s pitím (smích).
Radim: Bylo to pro mě jako splněný sen. Sice jsem se nedostal na hřiště, ale byla to pro mě velká zkušenost a motivace posouvat se dál.
Ve futsalu jste ale konkurenti, hecujete se nějak?
Martin: Hecujeme se hodně (smích). Začíná to už pár dnů před zápasem. Máme na sebe takové ty klasické hlášky kdo komu dá housle a kdo půjde domu bez bodů. Samozřejmě na hřišti jsme jako soupeři vyhecovaní, ale neublížili bychom si. Hodně to prožívá i náš táta, který si takové zápasy nikdy nenechá ujít.
Radim: U nás doma už je to něco jako tradice. Je to skvělý pocit a velká motivace porazit tým, ve kterém hraje brácha.
Po zápase v Kadani zářil štěstím i váš táta, co to pro vás znamenalo?
Martin: Znamenalo to pro mě strašně moc! Ten čas, finance a roky nervů s námi se mu konečně vrací. Jsem za něj neskutečně šťastný a chtěl bych mu aspoň takhle moc poděkovat.
Radim: Byl to úžasný pocit. Tátu takhle nadšeného vidím málokdy a proto to pro mě tolik znamená a nutí mě to posouvat se dál
Jistě vám do fotbalového života hodně dal, je to tak?
Martin: Je (úsměv). Roky času, peněz, snahy, rad, radosti a zklamání… (dlouze se zamyslí) Nikdo pro mě ve fotbale neudělal víc!
Radim: Máte pravdu, musím říct že nebýt táty, nejspíš bych už teď fotbal vůbec nehrál. To on projel všechny ty hodiny času, peníze za benzín. Mohl svůj čas využít jinak, nikdo už mu to nikdy nevrátí, ale on to investoval do nás. Za to mu určitě nejen za mě, ale i za ostatní bráchy patří obrovský dík.
Martine, vy platíte za velkého bouřliváka a tvrdého hráče, jaký hráč je podle vás Radim?
Martin: Říká se to (smích). Tvrdou hru mám rád a nerad někomu něco nechám zadarmo. Radim je hodně podobný. Je ještě mladý a v jeho věku to u mě začínalo, takže si myslím, že bude úplně stejný (smích).
A Radime, co, krom zmíněných vlastností, ještě patří k bráchovi?
Radim: Krom toho že Martin neustoupí ze souboje a jeho herní styl je velice agresivní (začne se smát), bych určitě zmínil, že je skvělým lídrem. Dokáže hráčům okolo dodat dostatečnou motivaci k tomu vyhrát. Myslím si, že jednou by Martin mohl být s jeho vlastnostmi dobrým trenérem.
Jak daleko byste to chtěli ve fotbale či futsale dotáhnout?
Martin: Ve futsalu i fotbalu bych to chtěl dotáhnout co nejdál. Uvidíme, jak to půjde skloubit s časem v práci, není to jednoduché.
Radim: V obou sportech byla mým snem pražská Slavie. Teď už je za mě příliš pozdě, ale určitě na sobě budu dále pracovat a uvidíme, kam mě moje dovednosti a zdraví pustí.
