S fotbalem jste začínal v Neštěmicích, prošel jste také Armou. Byť v mladém věku, dají se tyto dva kluby porovnávat?
Trochu bych to poupravil, s fotbalem jsem začal ve čtyřech letech ve Svádově, až pak jsem šel do Neštěmic a následně do přípravky v Armě, za což jsem moc vděčný, protože tam jsem se naučil fotbalové základy, které jsou důležité. Už je to hodně dávno, ale rozdíl tam určitě byl, navíc jsem měl v Armě štěstí na skvělého trenéra.

Co vás následně zaválo na Děčínsko či Mostecko?
Táta pochází z Děčína, hrával za Pelikán Děčín a já tam znal hodně kluků, se kterými jsem byl kamarád a samozřejmě jsme zůstali přáteli doteď. Byla to srdeční záležitost a příležitost zároveň. Odešel jsem kvůli zranění.

V dospělém věku jste se nakonec vrátil do Svádova, kde jste začínal…
Tehdy jsem byl hráč Army a abych byl upřímný, nebyl jsem tam vnitřně spokojený. Ve Svádově hráli kluci, se kterými jsem vyrůstal, můj brácha a táta, který to trénoval. Bylo moje přání, abych mohl hrát znovu s nimi za klub, kde jsem udělal první fotbalové krůčky. Jeden čas jsme hráli krajský přebor proti Litvínovu, Mostu, a dalším. Už tehdy jsem hrával hodně se staršími kluky a pomáhal jsem staršímu dorostu a chlapům.

Most doma porazil Benešov 2:0 a definitivně se zachránil ve třetí lize.
Armu srazily individuální chyby. Zasloužili jsme si výhru, řekl kouč Raszyk

Váš otec vás trénuje i v probíhající sezóně. Jaký to je kouč?
Je do fotbalu blázen. Kdybych ho měl popsat, tak je férový, emotivní a puntičkář.

Je na vás tvrdší než na ostatní? A bylo tomu tak i během doby, kdy jste hrál v jiném klubu, než který vedl?
Dřív když jsem byl mladší tak ano. Ale potom jsme si prošli společně špatným obdobím, kdy jsem si utrhl v 15 letech přední křížový vaz, musel jsem dva roky čekat na operaci kvůli vývinu a potom jsem měl každé dva roky operaci na stejným kolenu, celkově čtyři ve 23 letech. Nechci brečet, ale bylo to psychicky náročné. Před dvěma lety jsem nemohl pořádně chodit, takže teď je pro nás výhra, že jsem se k fotbalu vůbec vrátil a mohu hrát.

Pojďme k letošní sezóně – dal jste tři góly Dobkovicím během přestřelky 11:5. Jaký to byl zápas?
Ten zápas jsme potřebovali vyhrát a celý tým se na to skvěle připravil mentálně. Opravdu jsme si šli pro výhru a tři body. V tomto zápase bych chtěl vyzdvihnout hlavně opravdu týmový výkon. Jsem rád, že jsme mohli nastřílet tolik branek před domácími fanoušky.

Svádov dlouho bojoval o udržení, nyní už snad bude zachráněný, ulevilo se vám?
Věřím, že ano, ale já osobně jsem to tolik neřešil. Tuhle sezónu jsme ztratili spoustu zbytečných bodů, kdy jsme prohráli v posledních minutách, nebo když soupeř otočil několikabrankový výsledek. To nás ale momentálně posílilo. Jsme mladé mužstvo a občas chybí troška té zkušenosti.

Proběhly nějaké drobné oslavy, nebo to necháte až po sezóně?
Tu největší oslavu si samozřejmě šetříme na rozlučku, ale nějaké oslavy proběhly, musely. Jako tým opravdu držíme při sobě, máme teď skvělou partu a chodíme společně po každém zápase. Po svém třetím gólu jsem si ve 30. minutě zápasu sundal dres. Byli jsme v euforii a já prostě věděl, že tenhle zápas neprohrajeme.

To vám pokladník toleruje?
Samozřejmě že ne (smích). Nevyplatilo se mi to. Dostanu pokutu za hattrick, tento rozhovor a navíc mě čeká pokuta 500 Kč od trenéra za sundání dresu. Všechno ale půjde do naší kasy na rozlučku.

SK Brná - FK Jílové, krajský přebor 2022/2023
FOTO, VIDEO: Brná je krajským mistrem! Divize? Pobavíme se o tom, řekl Vrtiška

Vás osobně se týkal i poměrně dlouhý trest v podobě zákazu startu na několik utkání. Jaká byla doba bez zápasů, kdy jste mohl jen trénovat, a nemohl jste pomoci týmu na hřišti?
Jak už jsem říkal, kvůli kolenu jsem nemohl hrát celkem tři roky, takže jsem na to byl celkem zvyklý, a upřímně, alespoň jsem mohl dát kolenu pořádný odpočinek. Kluci vyhrávali i beze mne a já je mohl podpořit zase jiným způsobem, v kabině.

Pokud se nepletu, v dubnu vám svaz zbytek trestu podmíněně prominul…
Tak se to bohužel pletete. Svaz mi to zamítl, měl jsem stopku 7 zápasů. Byl to zápas s Dušníkama, kdy jsem dostal v 90. minutě druhou žlutou kartu a šlo by mě vyplatit. Hned poté, co jsem opustil hřiště, jsme v devíti hráčích vstřelili gól na 3:3. Ten zápas pískal mladý rozhodčí a absolutně to nezvládl. Byl tam nejmenovaný delegát, který na mě začal řvát když jsem šel do kabin po druhé žluté kartě a já jsem mu řekl svoje. Byl zakomplexovaný, že jsem ho ztrapnil před lidmi a místo aby tam dělal svojí práci, kdy jasně rozhodčí zápas nezvládl, tak si jen stěžoval na mě. Já byl v kabině a neřešil jsem to, potom jsem jen viděl, jak napsal lži do zápisu a závěr víte. Prosadil si svojí verzi, nemohl jsem proti tomu jakkoliv bojovat. Mimochodem ten zápas nám vyhodili hráče za to, že začal nadávat sám sobě, když ztratil ve hře balón. Bylo to zvláštní. Ale jak už jsem řekl, mně osobně ta pauza prospěla.

I přes poměrně dlouhou stopku jste stihl nastřílet 15 branek. Máte to v krvi?
Nevím jestli v krvi, ale jsem samozřejmě rád za každý svůj gól. Každému hráči to neskutečně pomůže. Pro mě je důležité umět gól i připravit. Ale jinak je pro mě hlavní když se vyhrává a daří se hlavně celému týmu. Je jedno, kdo dává góly. Důležitý je týmový výkon.

Je vám stále jen 25 let… Kdyby přišla nějaká nabídka, šel byste výš nebo je pro vás už Svádov srdeční záležitostí?
Tak samozřejmě by mě to potěšilo a bylo by to zajímavé. Svádov pro mě byl srdeční záležitostí už od mala, hrajeme to s kluky pro radost. Ale jak už jsem říkal, mám problémy s kolenem a jsem neskutečně vděčný, že mohu běhat opět po trávníku.