Ačkoliv bylo tehdy současné jedničce Českého Lva zhruba kolem 10 let, jako by si vzal příklad z brankáře Ricarda, který na domácím mistrovství Evropy v Portugalsku pokutové kopy likvidoval i proměňoval. Nejslavnějším počinem byla proměněná desítka ve čtvrtfinále proti Anglii, která poslala tým z Pyrenejského poloostrova mezi nejlepší čtyři celky šampionátu. Čermák sice pomohl "pouze" k vítězství v derby proti rezervě Army, i tak má ale jeho trefa váhu.

Velká část vaší kariéry je spjatá s Neštěmicemi, kde jste vlastně s fotbalem začínal, a nyní tam po návratu působíte už přes osm let. Hádám, že pro vás Český Lev bude srdeční záležitostí…
Je to jak říkáte, v Neštěmicích jsem začínal jako prcek v pěti letech. V devatenácti nebo dvaceti jsem se vrátil zpět na místo činu. A určitě mohu potvrdit, že je to moje srdcovka.

Deset let jste strávil také v Armě, jaké to byly roky a co vám daly?
V Ústí jsem fotbalově vyrostl. Všechno, co jsem se naučil, je zásluhou právě ústeckého klubu, za mě ještě tehdejšího Ravelu a poté Army.

Oba kluby pracují velice dobře s mládeží, u vás v Neštěmicích často zařazují do sestavy mladé odchovance. Předáváte jim nějaké rady a zkušenosti?
Práce s mládeží je v obou týmech na vysoké úrovni, bohužel dnešní doba sportu moc neprospívá. Dnešní děti mají často jiné zájmy, než je sport. Jinak se ale v Neštěmicích za poslední roky mohutně rozrostla dětská základna, díky níž snad budeme těžit v budoucnu.

Poslední utkání jste hráli proti mládeži FK Ústí, jak byste utkání zhodnotil?
Derby se hrálo na velmi těžkém terénu, který fotbalu spíše uškodil. Spíš než fotbal to byl boj o území. Chvílemi bylo na hřišti rušno, ale vše bylo v zápalu boje. Samozřejmě je to derby a každý tým chce vyhrát. Patří k tomu tedy i ostré souboje a peprná slovíčka.

V určitých momentech to bylo opravdu hodně vyhecované. Je rivalita mezi Ústím a Neštěmicemi skutečně tak velká?
Myslím, že utkání skončilo zaslouženě plichtou, stejně jako dva předchozí duely. I do třetice jsme zvítězili na penalty. Ale že by mezi týmy byla nějaká nevraživost či extrémní rivalita se říct nedá, přece jen to hrajeme primárně pro zábavu.

Vy jste známý tím, že z pozice brankáře pokutové kopy i rád zahráváte. Jak jste se k tomu dostal?
Co se exekuce týče, vždy si na penaltu věřím, konec konců kdo jiný by měl kopat. Nebylo by fér to nechat na mladých (smích).

Vedete si statistiku, kolik branek už jste vstřelil?
Žádnou statistiku si nevedu ale když to zmiňujete, možná bych mohl začít (smích).

Před poslední sérií, v níž jste chytil rozhodující penaltu, jste fanouškům za brankou říkal, že teď přijde ten klíčový zákrok. To máte v rukavicích věšteckou kouli?
Muselo to přijít (smích). Hráčům soupeře se na penaltu nechtělo a z řeči jejich těla byla patrná nervozita. Vybral jsem si levý roh branky a druhý bod byl na světě. (úsměv)

V osobním životě jste pedagogem na ZŠ, učíte i tělesnou výchovu? A jaká je práce mládeží tam?
Tělocvik učím primárně. A jak už jsem řekl, dnes je to s dětmi a jejich pohybem velký boj. Dnešní doba je složitá, děti hledají zábavu v oblasti moderních technologií, místo aby trávily čas venku a to se pak projevuje na jejich fyzických dovednostech. Ale práce je to skvělá.

Jste také členem strany UFO, kde je jedním z vašich cílů zkvalitnit život v Ústí nad Labem v oblasti sportu. Daří se vám to?
V tomto ohledu si asi udělejte obrázek sami. (úsměv)

Vypadá to, že sport je pro vás obecně jedním z důležitých pilířů v životě, navštěvujete i jiná odvětví?
Sport je základem mého života, není mi cizí žádný sport, jsem extrémně soutěživý a vždy chci vyhrát za každou dovolenou cenu. Konec konců, můžete to vidět na hřišti.