Kliknutím zvětšíte
V Chabařovicích kroutíte bez přestávky už více než deset let, s fotbalem jste zde už v roce 1995 i začínal. Co pro vás Slovan znamená?
Ve Slovanu jsem začínal, a asi jako každý fotbalista chci tam, kde jsem začínal, také skončit. Hrál jsem pár let v Brné a potom jsem se vrátil do Chabařovic. Mám to tu moc rád. Mám tu plno kamarádů a známých. Měl jsem i pár nabídek od jiných klubů, ale nedovedu si představit hrát jinde, Slovan už mám v srdci.
Nejen, že jste se stal nejlepším střelcem klubu v loňské sezóně, ale na jaře jste se stal nejlepším střelcem v historii klubu. Jaký to byl pocit?
Minulá sezóna mi střelecky vyšla, i když začátek tomu neodpovídal. Ale pak to začalo padat (úsměv). Hodně mi samozřejmě pomohli spoluhráči. Stát se nejlepším střelcem historie pro mě znamená hrozně moc. Přiznám se, že když se mi to povedlo, tak mi to ještě úplně nedocházelo, i když jsem byl samozřejmě šťastný. Až později jsem si uvědomil, co jsem vlastně dokázal. Známí a kamarádi mi psali SMSky, lidé mi gratulovali, když mě potkali ve městě. A manželka a děti na mě byly moc pyšní. Moje dcera to dokonce obrečela (úsměv). Byl to moc hezký a příjemný pocit.
Jaké číslo jste vlastně musel překonat?
Pan Hruška, který byl na prvním místě v tabulce střelců do té doby, měl 122 gólů. Teď už jen doufám, že si mi podaří ještě nějakou tu branku přidat, ať to ty mladý nemají tak jednoduché (smích).
Na podzim 2019 jste po dosažení sta gólů řekl, že teď chcete být první mezi kanonýry, což byl smělý cíl. Nebyly, třeba během covidu, pochyby, že už to nestihnete?
To jsem řekl, a také se to nabízelo. Chybělo mi 23 gólů. Myslel jsem si, že už to nebude problém. Pak ale přišel covid, nějaká zranění, pak špatná forma. Popravdě už jsem pak ani nevěřil, že se to povede.
Je vám 36, jak dlouho ještě hodláte hrát?
Samozřejmě bych chtěl hrát co nejdéle to půjde (úsměv). Ale bohužel už na sobě ten věk cítím. I když nejsem zase tak starý, běhat s o 15 let mladšíma klukama je náročné. Ale snažím se držet krok. Nicméně znát je pochopitelně každý rok, co bych dal za to, kdyby mi bylo o deset míň (smích). Je ale pravdou, že jsem se vsadil s naším panem hostinským, že dokud bude on čepovat pivo u nás na hřišti, budu já hrát fotbal. Tak bůh ví, do kolika má ten syčák v plánu točit (smích).
Gólový hráč jste byl odmalička, nebo jste k tomu musel dozrát a dopracovat se k tomu?
Odmala jsem chtěl dávat goly, takže jsem i dost často hrál hodně na sebe. Spoluhráči mi za to samozřejmě nadávali (smích). S postupem času ale přišla i chuť více nahrávat (úsměv). Jinak myslím, že jsem stále ještě gólově nedozrál, kolikrát potřebuji na gól pět šancí (smích).
Klub v létě oslavil 90leté výročí. Jaké byly oslavy?
Myslím, že oslavy 90. narozenin klubu se povedly. Přišlo hodně lidí, Lukáš Král (předseda klubu) a další lidé kolem to výborně naplánovali a zařídili. Hraly se skvělé zapasy, pozvali se bývalí hrači, co tu dřive působili, takže jsem po dlouhé době viděl i ty, na které jsem se chodil koukat jako malý kluk a později s nimi hrál jako hodně mladý. Byla i skvělá hudba, atmosféra, prostě výborná akce.
Neslušela by Chabařovicím přeci jen krajská soutěž?
Jistě že ano! A doufám, že se do ní Slovan brzy vrátí. Bojím se ale, že já už u toho nebudu. Samozřejmě bych byl rád součástí postupového kádru, ale myslím, že bychom museli hodně omladit. Každopádně věřím, že se to povede a do Chabařovic zase zavítají krajští protivníci.
Zdálo by se, že už jste dosáhl v Chabařovicích maxima. Jaké tedy budou vaše ambice pro letošní ročník?
Jak jsem už říkal, chtěl bych přidat ještě pár gólů. Samozřejmě také být co nejvíc prospěšný týmu a pomoci mladým klukům z dorostu, co s námi teď hrají.
32
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
