Zkušený hráč, který okusil i 2. ligu v dresu Ústí či nejvyšší juniorskou soutěž v Teplicích, bere Přestanov jako druhý domov. Dřív jím býval TJ Chlumec, ten už je pro něj ale minulostí. „Vyrvali mi ho ze srdce,“ vrací se mimo jiné i ke změně vedení, která v oddílu proběhla.

Během své kariéry jste prošel i Teplicemi, Armou či Mostem, jak na ně vzpomínáte?
V Mostě jsem si poprvé čuchnul k lize, byť to bylo jen ve starších žácích. V Teplicích se zase hrála extraliga dorostu, asi nejlepší moment jsem ale prožil v ústecké Armě, kde jsem v květnu 2013 pod Přemyslem Bičovským nastoupil ve 2. lize mužů.

close Jan Malec info Zdroj: archiv Jana Malce zoom_in Jan Malec

Vybavíte si ještě ten zápas? Jaké jste měl tehdy pocity?
Jasně! Bylo to poslední kolo v Opavě, kdy jsme vyhráli 2:1. Sice to bylo jen pár minut, na hřiště jsem šel až v nastaveném čase, i tak to ale bylo úžasné. Přirovnal bych to k momentu ve filmu Gól, cítil jsem se jako ve snu. Bylo mi osmnáct, v hledišti bylo několik tisíc lidí, prostě jsem byl v úplně jiném světě (úsměv).

Žádná další podobná šance už ale v Ústí nepřišla…
Bohužel… Pamatuju si, jak jsem s nimi odtrénoval celou následující přípravu a týden před startem ligy jsem přišel do kabiny a v mých věcech tam tenkrát seděl Jursa. Tak jsem odešel na hostování do juniorky do Teplic.

Ale do Ústí jste se pak ještě několikrát vrátil…
Ano, na každou přípravu… Přitom v jednu chvíli už jsem dokonce trénoval i s áčkem Teplic, to bylo v době, kdy tam byli třeba Nivaldo, Litsingi a další. Byl jsem s nimi v přípravě dva týdny, pak si mě zavolali zpátky do Ústí. Jenže i tak pro mě nebylo místo, ačkoliv jsem byl jejich odchovanec. Tenkrát dostal šanci snad jen Novotný a já odešel do Modré.

Máte tušení, proč tomu tak bylo?
Na rovinu řeknu, že za to asi trochu mohla i moje horká hlava. Ne že bych něco očůrával nebo nedával do tréninků 100%, ale třeba když mě někdo za něco seřval, přebral jsem si to zkrátka po svém a asi ne úplně tak, jak bych měl.

Následně se z vás stal celkem velký fotbalový cestovatel. Modrá, Srbice, Brná, Most, Vilémov… Proč to nikde nebylo na delší dobu?
Asi by bylo snadnější vypočítat kluby v kraji, kde jsem nebyl (smích). Já vždycky sáhl po nějaké nabídce, která se mi zdála zajímavá. Třeba ve Vilémově či v Pokraticích se mi to zkrátka vyplatilo.

Dojížděl jste, nebo jste se pravidelně stěhoval?
Dojížděl! Kluby mi platily cesťáky, třeba do Vilémova jsem jeden trénink v týdnu jezdil sám, to byla hodinka tam, hodinka zpátky, a další den jsme jezdili spolu s jedním spoluhráčem z Děčína.

Na jaký z těchto klubů vzpomínáte nejraději?
Rozhodně na Vilémov. To byla opravdová topka. Za prvé se mi líbilo, jak tam fotbalem žijí, je tam skvělé zázemí i realizační tým. Pan Sklenář se o to stará opravdu neskutečně a můžu říct, že to bylo srovnatelné třeba s Teplicemi. Například i před tréninkem bylo v kabině vždy ovoce, hráči měli zkrátka prvotřídní servis.

Paradoxně asi nejdelší angažmá v této době bylo v Chlumci, kde jste s fotbalem i začínal. Byla to tehdy vaše srdcovka?
Byla… Vždycky když se někdo ptal komu fandím, nikdy to pro mě nebyla Sparta nebo Slavie, ani Teplice. Pro mě to byl Chlumec. Jako dítě jsem tam chodil dávat chlapům dresy do kabiny, tam to bylo prostě z lásky. Chlumec byl také jediným týmem, kde jsem hrál vždy zadarmo a nikdy jsem z toho neměl ani korunu.

Nedivím se, když předsedou býval váš tatínek. Jenže to se pak změnilo a na valné hromadě byl odvolán. Bylo zvoleno nové vedení a odešel jste i vy. Jak vnímáte Chlumec dnes?
Chlumec mám rád, ale TJ pro mě skončilo. Vyrvali mi ten klub ze srdce.

V létě jste posílil Přestanov, který leží nedaleko. Klub měl v jednu dobu velké problémy i kvůli požáru kabin a z fotbalové mapy málem zmizel. Jaké to tam je teď?
Začátky byly těžké. Než se dalo vše do kupy, nebylo se kde převlékat, všechny zápasy jsme museli hrát venku, skládali jsme vlastně nový tým. Kvůli těm venkovním zápasům během podzimu jsme ale poztráceli několik bodů, které nám teď chybí v boji o postup. V ostatních směrech se ale všechno začalo zvedat, přišli další kluci, máme nové zázemí, umělku, kabiny. Navíc je tam skvělá parta, mladí hráči si nechají poradit. Nemůžu si stěžovat. A navíc máme úžasné fanoušky!

To říká hodně klubů, čím jsou zvláštní ti vaši?
Je to parta dětí, které ale chodí na naše zápasy s bubny a různými transparenty. To je prostě fantazie. Mamka jim rozdala nějaké naše staré dresy a oni v nich hodí fandit, po zápase se jim na ně kluci z áčka podepisují. V tomhle je to teď v Přestanově srdcovka, ta komunita tam tímhle žije.

Naposledy jste dal pět gólů, co vás budou stát do kasy?
Dost (smích). Měl jsem teď asi tři nebo čtyři zápasy po sobě s hattrickem, to je za tři kila, k tomu kapitánská páska, už jsem tam za raketu. Navíc to byl můj nápad (smích).

Takže jste si na sebe tak trochu upletl bič…
Jo, dá se to tak říct, ale je to spíš kvůli klukům. Mám to v Přestanově fakt rád, a jestli sem můžu vrátit alespoň nějakou část peněz, kterou jsem si vydělal fotbalem, tak to přijímám.

Podle statistik jste vstřelil už 35 branek, což je více než polovina toho, co nastřílel celý Přestanov (69)…
Vím, že i tohle říká každý druhý, ale fakt je to zásluha celého týmu. Jsem rád, že můžu pomoct, když se vyhrává, líp pak chutná i to pozápasové pivko (úsměv).

Je vám teprve 29 let, není vám s vašimi zkušenostmi okresní přebor trochu malý?
Jak jsem řekl, tady je to spíš o srdíčku. Nabídky by byly, vlastně i jsou, ale já už nemám v plánu odejít. V kariéře jsem si toho odehrál dost, tady jsou kluci z Chlumce, kteří už tam také nechtěli být pod novým vedením, navíc i ta komunita, o níž už jsem mluvil. Fotbal v Přestanově vlastně začíná na novo a já jsem rád, že můžu být u toho. Je to vlastně takový můj cíl, vrátit tu fotbal tam, kde býval dřív.

Předpokládám, že máte na mysli krajské soutěže… Takže ambicemi do budoucna je postup a výš byste si případně zahrál s Přestanovem?
Přesně tak. Ambice jsou, myslím, že tým na to máme, v létě přijdou ještě další posily. Sám za sebe bych to tak klidně směle vyhlásil jako cíl do další sezóny.


Načítám výsledky ...