„V mládí mi to lítalo všude možně, pak přišel do Chuderova Milan Darányi,“ vzpomíná starší Tikovský na dobu, kdy sdílel kabinu s bývalým útočníkem Army ale i pražské Slavie. Když se omluvím, zda může ještě jednou zopakovat příjmení kdysi slavného útočníka, jelikož mi opravdu nic neříká s tím, že jsem narozen v 90. letech, rozzáří se. "To jste stejně starý jako můj syn. Vy jste s ním vlastně dělal rozhovor v minulém týdnu. Ukazoval mi to," objeví se opět úsměv na jeho tváři. A vzápětí vše dovysvětlí: "To bylo tenkrát opravdu známé jméno, na Armě vždycky fanoušci křičeli 'Darányi do brány'."
Když pak pokračuje ve svém vyprávění, je jasné, po kom jeho syn střelecké geny zdědil. Právě Darányi z něj nakonec udělal gólově produktivního hráče, byť nastupoval v obraně. „Mně bylo 16, 17 let, jemu 35. Donutil mě přímáky trénovat, a nakonec jsem kopal všechny, které byly vesměs po faulech na něj,“ culí se. „On měl pak za podzim v Chuderově 18 branek a já taky, akorát že on hrál v útoku a já levého beka,“ přidává vtipnou vzpomínku.
Ani ve 53 letech branky střílet nezapomněl, jak ale sám sportovně přiznává, stále jde hlavně o standardní situace. "Myslel jsem, že už budou hrát hlavně mladší kluci, ale tentokrát nás moc nebylo. Už toho tolik nenaběhám, často kopu rohy, takže mám spíš asistence," pokračuje ve vyprávění. "Když už je ale nějaký přímák kolem vápna, tak pálím rovnou na branku."
Velké Chvojno a Chuderov, kde před šesti lety trénoval, a kde nyní válí jeho syn, dělí jen prudký krpál přes Chuderovec. Setkají se ještě někdy ve společném dresu?
