"Chyběla mi prostě ta parta, i když jsem hrál jinde, byl jsem pořád v kontaktu s klukama. Chodil jsem koukat na zápasy, dokonce jsem přišel i na pár tréninků a byl i na dokopné," svěřil se třicetiletý hráč, který se kromě fotbalu věnuje také futsalu v týmu Old School Ústí nad Labem.

Do Sebuzína jste přišel v zimní přestávce z Hostovic, které hrají krajskou soutěž. Co vás k tomuto kroku vedlo?
V sebuzíně jsem hrál už dvě sezóny od roku 2019, v první sezóně jsem se se dvanácti brankami dokonce stal nejlepším klubovým střelcem v sezóně. Kluci mě přijali mezi sebe a já poznal skvělou partu lidí, čehož si doteď moc vážím. Po těch dvou letech jsem začal dostávat nabídky z vyšších soutěží, konkrétně z Chuderova, Hostovic a Bohušovic nad Ohří. Pořád jsem přemýšlel jestli to mám jít zkusit, nechtěla se mi opouštět parta v Sebuzíně, ale nakonec jsem si řekl, že mám rád výzvy a ještě do toho půjdu. Vybral jsem si Hostovice, mám k nim nejblíž, protože když jsem jako dorostenec končil v Armě, šel jsem právě tam.

Proč jste tam strávil jen rok?
Taková byla dohoda mezi kluby. I když jsem kvůli covidu odehrál pouze půlrok, rozhodl jsem se pro návrat do Sebuzína. Chyběla mi prostě ta parta, i když jsem hrál jinde, byl jsem pořád v kontaktu s klukama. Chodil jsem koukat na zápasy, dokonce jsem přišel i na pár tréninků a byl i na dokopné. Proto jsem neváhal, a dohodl se s předsedou Sebuzína, že v Hostovicích angažmá neprodloužím a vrátím se zpátky.

To zní, jako by vám Sebuzín hodně přirostl k srdci…
Zařekl jsem se, že už svojí fotbalovou kariéru dohraju pouze v tomto klubu.

V TOP 10 střelců okresního přeboru mají Sebuzínští hned čtyři zástupce, nebojíte se konkurence?
Vůbec ne, naopak je to paráda. U nás to jako konkurenci nebereme, ba naopak jsme rádi, že se nám v ofenzivě daří a podporujeme se navzájem. To je to, proč mám fotbal v Sebuzíně tolik rád, je to týmová práce všech, všichni se podporují a není to o jednotlivcích, vždycky na tom má zásluhu celý tým a jsem rád, že se klukům v útoku daří.

Hattrick na úvod je určitě skvělý počin, stál vás něco do kasy?
Jsem za něj strašně rád a hlavně za to, že jsme doma vyhráli i s čistým štítem vzadu. Tenhle klub je pro mě srdeční záležitost a vždycky mě těší, když můžu nějak pomoct. Rád bych zmínil Petra Kolátora, který má na mých gólech velkou zásluhu, to on mi dvakrát přihrával na gól a udělal mě slavným (smích). Samozřejmě jsem slíbil klukům do kabiny basičku.

O víkendu vás čeká šlágr s Velkým Březnem, s nímž jste bodově srovnaní na čele tabulky. Jaká je nálada v tabulce a jaký zápas očekáváte?
Nálada v kabině je jako vždy plná nadšení. Jak často se vám stává, že jste na čele tabulky. Chceme si každý zápas užít naplno a bavit se fotbalem. Dvakrát v týdnu trénujeme, schází se nás deset až čtrnáct, trénink trvá klidně i dvě hodiny. To je další důvod, proč mě to tu tak baví. Fotbalem to v Sebuzíně žije a vždycky žilo. Zápas očekávám vyrovnaný, naposledy to bylo dost emotivní.

Krom fotbalu hrajete i futsal, nedávno jste získali bronzové medaile v Okresním poháru. Je to pro vás a klub, kde hrajete, velký úspěch?
Obrovský úspěch! Vždy jsme v poháru vypadli na začátku, nebo ve čtvrtfinále, ale tentokrát to vyšlo. V zápase se mi podařilo dát 2 góly a jeden v penaltovém rozstřelu, který rozhodoval o vítězi. Šel jsem až jako poslední. Věděl jsem, že když proměním, zvítězíme a povede se nám něco velkého. Euforie pak byla pro mě, jako fotbalistu, něco úžasného a užíval jsem si to. Třešničkou na dortu bylo, že se nám povedlo porazit Tiradores, tým, který skončil první v krajském přeboru. Strašně jsem to všem klukům od nás přál.

Old School, tým, v němž působíte, má vzhledem k faktu, že hraje "pouze" okresní soutěž, velice propracovaný marketing. Co si o tom myslíte?
Snažíme se ukazovat, že i v nižších soutěžích se dá hrát a tvořit futsal na dobré úrovni a že pokud něco milujete, tak to chcete dělat naplno. I díky tomu se náš klub postupně zvedá výš. Je to společná práce, protože to děláme s láskou a o tom to celé je. Podílí se na tom celý tým, vedení, hráči a nakonec i fanoušci. Není to žádná sranda, zabere to dost času, ale čím víc klubů se na to zaměří, tím lepší to bude pro celý ústecký futsal.

Kdybyste měl vyjmenovat jeden kuriózní moment z vaší kariéry, který by to byl?
Asi zápas Sebuzína a SKP. Čtvrt hodiny před koncem jsme vedli 6:3 a nakonec jsme ještě stihli prohrát na penalty. Věřte, že na tohle se zapomenout fakt nedá (smích).

A nezapomenutelný gól?
Je jich hodně, ať už ve futsale nebo fotbale. Jsem rád, když mi to tam padá. Kdybych měl ale vypíchnout jeden, tak by to byla trefa hlavou ještě v dorostu Army. Bylo to na Strahově proti Spartě, kde jsme nakonec vyhráli 1:0. Po každém gólu si ale vzpomenu na mojí ženu, dcerku, celou rodinu, protože díky nim ještě pořád hraju. Podporují mě v tom, co dělám, a to je pro mě nejvíc. Každý gól je taková moje odměna pro ně.