Proti Přestanovu jste dal všechny čtyři branky vašeho týmu. Jak byste utkání zhodnotil?
Proti Přestanovu jsme konečně předvedli fotbal podle našich představ. Hrálo se konstruktivně a trpělivě s míčem u nohy, takový fotbal baví nás i naše fanoušky. Opravdu nám to ten den sedlo.

Třetí branka přišla z penalty, jste běžně první volbou, nebo jste dostal příležitost zkompletovat hattrick?
Na penaltu jsem první volbou. Trenéři i tým mi věří a zatím jsem neselhal. A kdybych se na to náhodou necítil, v týmu je několik borců kterým to mohu s klidem předat.

Tradiční otázka – kolik stojí hattrick či čtyři branky v Malečově?
Přiznám se, že mě to zatím nestálo nic. Budu to muset napravit na některé z týmových párty.

Střelecky se vám letos docela daří, máte už 14 přesných zásahů, spoléhá na vás tým?
Ano, cítím že se ode mě góly čekají. Dřív jsem byl spíš nahrávač a branky jsem počítal na prstech jedné ruky. V Malečově mám ale důležitější roli a častěji se dostávám ke střelám.

Máte za sebou angažmá i v krajských soutěžích, konkrétně v Hostovicích. Jaké bylo?
V Hostovicích jsem zažil svůj fotbalový vrchol. Postupem do I. A třídy jsme se zapsali do historie klubu, na to se tam nikdy nezapomene. Měli jsme skvělou partu, v kabině to žilo. Jsem vděčný za to, že jsem v Hostovicích poznal spoustu skvělých lidi.

Proč jste se rozhodl pro přestup do okresní soutěže? A proč právě do Malečova?
Fotbal mě přestal bavit, musel jsem sám sebe přemlouvat, abych jezdil na tréninky. Ze zápasů jsem odcházel nespokojený i přesto, že se vyhrálo. Chvíli jsem byl rozhodnutý, že s fotbalem seknu úplně. Můj odchod mě dodnes mrzí vůči některým kamarádům v týmu, nechtěl jsem je v tom takhle nechat. Ale už jsem potřeboval změnu. V Malečově jsem znal skoro celý tým, nešel jsem do neznáma. Kluci potřebovali pomoc, každý rok se tu hrálo o záchranu.

Areál nedávno prošel rekonstrukcí, jak hodnotíte klubové zázemí?
Právě krásné nové hřiště bylo další lákadlo, proč jsem zvolil právě Malečov. Je radost hrát na takovém pažitu. V plánu byla i stavba nových kabin, bohužel to celé zastavil covid. Ale snad se toho taky ještě dočkáme. Chci poděkovat a vyzdvihnout Pavla Kůstku staršího, ten pro klub dýchá.

Malečov leží v kopcích nad Ústím. Hrají zde spíše místní, nebo přespolní? A je nějaká zajímavost o tomto klubu, kterou byste mohl prozradit?
Místních fotbalistů je čím dál tím méně. Většina týmu už dojíždí z Ústí. Zajímavost mě teď žádná nenapadá. Jsme klasický okresní klub, kde fotbal děláme srdcem, teď jsme ho nakopli správným směrem. Žijeme pro to, pořád řešíme co se dá kde zlepšit a baví nás to.

Krom fotbalu hrajete i futsal. Těžíte z toho nějak?
Určitě mám díky futsalu lepší techniku a cit v noze. Stará fotbalová škola sice na futsal pořád nadává, ale jsem přesvědčený ze futsal vás naučí věci, které na velkém hřišti využijete.

Ve futsale nosíte na dresu číslo 28, ve fotbale ale hrajete s dvacítkou, čím to?
Trenér Kodaj loni zařídil novou sadu dresu a my si v kabině vybírali čísla. Žádost o moji oblíbenou 28 neprošla, že prý je to zbytečně vysoké číslo. No a co myslíte? Přišly dresy a trenér Kodaj má na zádech číslo 69. Asi úplatky nebo co… (smích)

Je nějaká sportovní meta, které byste ještě chtěl dosáhnout?
Velké ambice už nemam. Do Malečova jsem přišel s tím, že už nechceme hrát o sestup. Naopak chceme trápit favority okresu a šlapat jim na paty.