S fotbalem jste začínal v deseti letech v ústeckých Neštěmicích, kdo vás k němu přivedl?
Můj táta. Tenkrát tam ještě trénoval pan Němec, který mě vzal na jeden trénink a nakonec jsem postupoval neštěmickými kategoriemi výš a výš až do dorostu.

Postupně jste prošel i několik dalších klubů na Ústecku, hrál jste ale i v Modlanech či za Junior Děčín. Na které angažmá vzpomínáte nejraději a proč?
Asi na Přestanov, s nímž jsme tehdy hráli I. B třídu. Byl to tým, kde jsem dostal první příležitost v dospělém fotbale a dost mi to pomohlo v aklimatizaci.

Nejvýš jste hrál v krajském přeboru, přišly vám i jiné nabídky?
V půlce sezóny se na mě v Žitenicích byli podívat z Brozan z ČFL. Jinak dřív mě lákali do Lovosic, do Brné, ve hře byla i Krupka či Srbice.

Martinové Kučera (vlevo) a Vrtiška v Krupce končí, druhý jmenovaný bude sportovním manažerem v Brné
Velké změny v Brné: Nový trenér, posily z Krupky i sportovní manažer

Jaký to je pocit, když na vás v okresním přeboru přijedou skauti ze třetí ligy?
Zvláštní. Ale samozřejmě mi to udělalo velkou radost.

Pojďme k vašemu přestupu do Žitenic, kam jste zamířil loni v létě. Co vás zlákalo k přesunu mimo váš okres, pouze do II. třídy?
Šel jsem tam kvůli klukům z futsalu. Odešlo jim tam hodně lidí, měli docela velkou krizi, takže jsme tam šli se dvěma bratry jim pomoct.

Na závěr jara se povedla slušná série sedmi výher. Proč to nešlo dřív?
Moc jsme se nescházeli, navíc tam byl hodně kamarádský trenér, takže nám chyběla disciplína.

Takže změna přišla s trenérem Tomášem Stejskalem?
Ano, jde to znát. Od té doby jsme vyletěli o 90 procent nahoru. Je to kouč, který prošel spoustu týmů, ví, jak jednat s hráči, kdy nás pochválit, kdy uklidnit.

Na hřišti s vámi působí i bývalí ligoví hráči Radek Divecký či Dušan Tesařík. Jací jsou?
Především to jsou výborní fotbalisté! Ani byste nepoznali, že jim už je tolik let. Nemusejí toho už ani tolik naběhat, jsou to prostě zkušenosti, jde vidět, že hráli nejvyšší soutěž. U Tesila (Dušan Tesařík) by málokdo tipoval, že je mu skoro 50 let, prostě výborný bek.

Na vás trenér Stejskal spoléhá pro změnu v útoku. Byl jste odmalička gólovým hráčem, nebo to máte vydřené?
Góly dávám odmalička, je to dar od přírody. Samozřejmě k tomu ale přispívá i trénink a postupně i zkušenosti.

Český profesionální boxer Tomáš Šálek na britského šampiona Nathana Gormana nestačil, zápas byl ukončen už v polovině prvního kola. Foto: www.facebook.com/ProfiboxingCzech
Naděje žila jen 82 vteřin... Nevím, zda chci dál boxovat, řekl poražený Šálek

V útoku hrajete i se svým bratrem Patrikem Šmejkalem, s nímž jste prošel i dalšími kluby. Kdo je lepší?
Patrik spálí strašné množství šancí (smích). V sezóně má třeba dvacet gólů, ale mohl by mít daleko víc. Musím ale uznat, že dělá hodně černé práce v můj prospěch. Podstupuje za mě spoustu soubojů, vybojuje spousty míčů, z čehož pak já těžím. Celkově si spolu výborně rozumíme.

Velké zkušenosti máte i ve futsalu, kde jste si v dresu Rapidu Ústí nad Labem zahrál 2. ligu. Co vám to dalo?
Futsal mi dal dost, a nejen v Rapidu, ale i v Tiradores Ústí nad Labem. Je to skvělá škola na držení míče i na techniku, v neposlední řadě pak také na přemýšlení. Než jsem začal hrát futsal, šel jsem třeba od půlky na brankáře a ani moc nepřemýšlel, co udělám, a najednou jsem byl u něj. Futsal je daleko rychlejší, od té doby jsem se ale naučil rychleji vyhodnocovat situace. Teď mi okamžitě naskočí třeba jedna, dvě varianty, které bych měl v zakončení udělat, a to ještě zvyšuje mojí úspěšnost v zakončení.

Se zmíněnými Tiradores jste letos vyhrál ve futsalu krajský přebor. Jaký je podle vás největší úspěch vaší sportovní kariéry?
Určitě účast ve fotbalovém Ústeckém výběru, kdy jsme došli až do republikového finále. V konkurenci Baníku Ostrava, Sparty Praha a pražského výběru jsme skončili třetí. Cením si samozřejmě i 2. ligy ve futsalu a ostatně i výhra v krajském přeboru se nepoštěstí běžně úplně každému.