Ve dvaceti letech se rychlonohý fotbalista vydal ze Svaljavy za sedm set kilometrů vzdáleným dobrodružstvím na Šumpersko. Důvod byl jednoduchý, sehnat práci za více peněz než na Ukrajině. „Potřeboval jsem vydělat nějaké peníze a věděl jsem, že se to v Česku dá, jsou tady k tomu lepší podmínky, a navíc je u toho možné hrát fotbal na dobré úrovni,“ popisoval Ostrovka.

Z rodné země má zkušenosti z nejvyšší dorostenecké soutěže Premier Ligy, kde od sedmnácti do devatenácti let oblékal dres FK Hoverla. „Měli nějaké problémy a potom klub zrušili,“ objasňoval důvody, proč přešel do amatérského FK Polyana. „Nechtělo se mi už nic dalšího hledat a rozhodl jsem se, že pojedu za hranice a zkusím to jinde,“ pokračoval.

Těžké začátky

Přestože se mohl chlubit zajímavými štacemi z Ukrajiny, začátky v České republice neměl jednoduché. „Byl jsem daleko od rodiny. V té době jsem měl přítelkyni, která zůstala na Ukrajině. Byli jsme dlouhou dobu od sebe a komunikovali přes telefon,“ popisoval Ostrovka.

Jenže to nebyl jediný problém. Práci našel, ale fotbalový klub ne. Kvůli jazykové bariéře se mu nedařilo uchytit v žádném týmu, a to ani v nižších soutěžích. „Neměl jsem tady žádné známé. Chodil jsem po práci běhat a fotbal mi strašně chyběl. Byl jsem na nějakém vesnickém zápase, ani nevím, jak se ten tým jmenoval, ale říkal jsem jim o poločase, nechte mě kopnout do balonu a já vám ukážu, že na to mám a že za vás můžu hrát,“ vzpomínal.

Nenechali, nepodepsali jej, což se později ukázalo jako chyba. „Oni mi moc nerozuměli a nevěděli, co chci, protože jsem pořádně neuměl česky. Navíc měli strach, že jsem Ukrajinec a báli se, že bude složité vyřídit papíry,“ pokračoval ofenzivní záložník či útočník.

Záchrana na stavbě

A tak dál pracoval až se potkal s předsedou klubu TJ Maletín Antonínem Michalčákem. „Setkali jsme se na stavbě, vzal mě na trénink, líbil jsem se jim, tak jsem zůstal. Bylo mi jedno, co to je za soutěž, protože jsem dlouho nehrál. Oni všechno okolo přestupu vyřídili a šlo to jednoduše. Já jsem jen volal do svého bývalého klubu na Ukrajině a nebyl žádný problém s tím, že přestoupím,“ vyprávěl Ostrovka, který do klubu hrajícího I. A třídu dovedl další čtyři ukrajinské hráče.

„Byli to kluci, se kterými jsem hrával do patnácti let u nás. Také přišli do Česka za prací, ale každý žil jinde. Přesto si přijeli vlakem z Brna nebo Prahy zahrát fotbálek, protože jej mají rádi. Byli jsme rádi, že se vidíme a můžeme pokecat. Rozuměli jsme si, vyhrávali jsme a bavilo nás to. Pomohlo mi to i při adaptaci,“ nepřestával překvapovat. Navíc se za ním vydala i ona přítelkyně, ze které se stala manželka a teď spolu vychovávají dceru.

Minimálně divizní hráč

Okamžitě si jej začínaly všímat kluby z okolí, a hlavně vyšších soutěží. „Jezdil jsem se dívat na nižší soutěže a zaujal mě svojí rychlostí, kvalitou při práci s míčem levou i pravou nohou, výbušností a agresivitou. V té době jsem byl trenérem dorostu, ale šel jsem za vedením a tehdejším trenérem mužů Bohdanem Heclem, aby se ho snažili udělat, protože je to minimálně divizní hráč,“ prozradil nynější kouč Šumperka Zdeněk Opravil.

Sám si vyzkoušel svého současného svěřence bránit, protože ještě nedávno hájil Opravil barvy Olešnice. „Když jsme proti nim hráli, tak jsem se vyhýbal tomu, abych se s ním dostal do sprinterského souboje, protože to by byla kočka, myš. Ale po jednom ze vzájemných zápasů v zimní přípravě jsem za ním šel a řekl mu, aby šel do Šumperka,“ netajil Opravil.

Na tento okamžik vzpomíná i sám Ostrovka: „Řekl mi, že na to mám.“ A zatím to vypadá, že opravdu má. V osmnácti zápasech za Šumperk nasázel devět branek a patří mezi tahouny týmu. Pro celek z podhůří Jeseníků nebude lehké jej udržet.

„Původně jsem měl v plánu vyzkoušet něco výš. Ale nejdřív jsem byl sám, potom jsem se staral o těhotnou manželku a teď už jsem si říkal, že by to šlo, ale všechno zastavil koronavirus,“ neskrýval ambice ani sám hráč.

Jiné angažmá tak prozatím nevyšlo, ale i tak se potvrdily slova trenéra Opravila, že se jedná minimálně o divizního hráče. Jestli se Yevhen Ostrovka někdy posune výš, je těžké tipovat, nyní je však v Šumperku spokojený: „Mrzí mě, že už se mnou není v týmu žádný Ukrajinec, ale v Šumperku jsme rodina a nevidím rozdíl mezi Čechem a Ukrajincem,“ uzavřel.

Yevhen Ostrovka o…

Amatérském fotbale v Česku a na Ukrajině:

Je skoro stejný. V Česku jsou lepší podmínky, hřiště a všechno. I v Maletíně a nižších soutěžích jsou úplně jiné podmínky než na Ukrajině, kde je špatný terén a nikdo se o to nestará, protože nejsou peníze. Lepší to začíná být až od druhé ligy. Naopak diváků chodí více na Ukrajině. Na každý zápas přijde třeba tisíc lidí. Chodí celá rodina i známí. Lidi tam fotbal milují.

O současné situaci:

Ve třetí vlně je na Ukrajině případů s covidem více než v předešlých vlnách, ale od té doby, co koronavirus přišel, tak amatérský sport jede a ještě se nezastavil. Často mi v poslední době volali, abych se vrátil na Ukrajinu, protože bych tam mohl hrát, ale už tady bydlím a nemá cenu něco měnit.