Nyní patří mezi klubové legendy, vážené hosty v Generali Aréně.

„Jako hráč jsem tam prožil osm krásných let,“ vyznává se po letech,

Se Spartou projel celý svět. Byl v severní i jižní Americe, procestoval Evropu, dostal se do Afriky i Asie, snad jen v Grónsku nikdy nehrál. „Na peníze nehledím, zážitků je spousty. Všechno bylo vynikající,“ tvrdí.

Sparťanem se narodil. Již v dětství si pod návratím vyvěšoval vlaječky, hltal informace o milovaném klubu. „Měl jsem štěstí, že jsem se tam propracoval,“ uvědomuje si.

S fotbalem začínal v rodných Polešovicích, ale zlepšoval se pod vedením Josefa Šupky na hřišti v sousedních Nedakonicích. Právě někdejší vynikající brankář přetáhl talentovaného a pracovitého mladíka do Uherského Hradiště, kde chytal.

„Honil mě od rána do večera. I díky němu jsem se dostal do dorostu Slovácké Slavie. V sedmnácti letech jsem pak přešel do áčka,“ líčí.

V bývalém okresním městě zažil Kajdu, Vaverku, Sommera, Žáka a další borce.

Z Uherského Hradiště přestoupil do Vsetína. Na Valašsku ve druhé lize strávil dva roky, než přišla načekaná nabídka ze Sparty. „Ani nevím, jak si mě tenkrát vyhlédli, ale přijeli ke mně a já to šel zkusit,“ vypráví.

V roce 1975 tak podepsal přestupní lístky a odešel do Prahy. „Byl to pro mě obrovský šok,“ přiznává s úsměvem. „Tehdy jsem si vzal jenom trenky a pyžamo. Manželce jsem říkal, že se za čtrnáct vrátím,“ pokračuje.

Nevěřil, že by se jako kluk z dědiny mohl v nabitém kádru prosadit. I když o sobě pochyboval, nakonec prorazil. „Bydlel jsem na ubytovně, na tréninky jezdil tramvají. Vůbec jsem to neznal, kluci mě vždycky říkali, kde mám vystoupit. Ale nakonec jsem se tam uchytil a kluci mě vzali do party,“ říká.

Na život v hlavním městě si zvykal složitě. „Vůbec se to nedalo přirovnat. Byl to jiný svět. Třeba z Moravy jsem znal lopatu, hrábě, všechno, to v Praze neexistovalo,“ uvedl.

„Když jsem se tam stěhoval, tak za mnou přijeli rodiče. Domluvil jsem jim nocleh v hotel Internacional, ale otec říkal, že to nezná, tak spal na nádraží na lavičce,“ přidává historku.

Ve Spartě, kde tehdy váleli František Chovanec, Kára, Urban, Bóža Veselý, nakonec vydržel dlouhých osm let. Hned na začátku však zažil šok, když Letenští poprvé a naposledy sestoupili do druhé ligy. I když se okamžitě vrátili do nejvyšší soutěže, v lize vládla slovenská Trnava, takže na mistrovský titul nikdy nedosáhl.

„Hrálik tam Dobiáš, bratři Čapkovičovi, všechno neskuteční borci,“ oceňuje Caudr.

Se Spartou dvakrát vyhrál Československý pohár, celkem v jejím dresu nastoupil ve 173 ligových utkáních a v nich dal šest gólů. V Poháru vítězů pohárů odehrál pět zápasů a v Poháru UEFA stihl dva duely.

Dvakrát nastoupil i za olympijský výběr, o zlato z Moskvy ale přišel kvůli disciplinárnímu prohřešku.

„Na Dukle jsem byl vyloučený, a když jsem šel o poločase do kabiny, tak jsem řekl něco sprostého o rozhodčím, který proti nám odpískal vymyšlenou penaltu. Bohužel to slyšel někdo na tribuně z ČSTV. Zastavili mi činnost, vyhodili z nároďáku a byl konec,“ popsal zapomenutý incident.

Ze Sparty pak šel do České Lípy. Ze severu Čech se vrátil blíž Praze, nejprve hrál v Říčanech a kariéru zakončil po boku Františka Chovance v Klecanech.

U fotbalu nezůstal. Trénování jej nikdy nelákalo, ani práci funkcionáře nikdy nevykonával. „Vždycky jsem odjel na Moravu a měl klid,“ vysvětluje.

Nyní žije s kamarády a někdejšími parťáky Pavlem Stratilem a Zdeňkem Smištíkem na Proseku, odkud dojíždí na Letnou. Jako člen staré gardy má vstup zdarma. „Před startem sezony i na jejím konci máme vždy společné posezení. Chodím pravidelně, i na Rapid Vídeň se chystám,“ prozrazuje.

I když by Spartě přál titul, respektuje sílu soupeře. „I když letos se to zase trošku vyrovná, Slavia je malinko dál,“ uznává.

Letošní mistrovství Evropy si díky výkonům české reprezentace užil. „Kluci hráli dobře. Nečekaně postoupili až do čtvrtfinále,“ vyzdvihuje.

Ve volných chvílích se věnuje rodině, největší radost mu dělají vnoučata. Rád posedí i s kamarády, mezi které zavítal i o víkendu v Polešovicích.

Při oslavách výročí devadesáti let od založení klubu obdržel dokonce pamětní list. „Na ocenění si nijak nepotrpím. Jsem normální kluk z Moravy. I když teď žiji v Praze, do Polešovic jezdím každé léto. Po rodičích tady mám dům. Když jsem se dozvěděl, že dorazí Švancara a spol., přišel jsem se podívat,“ dodala jedna z legend Sparty, která před zahajovacím zápasem žáků provedla čestný výkop.