„Já mu dám Jágr. Ten snad hraje hokej, ne?“ komentoval fotbalista Tomáš Mudrák s humorem sobě vlastním označení své osoby spoluhráčem Martinem Kubou. Dlouhověkost jeho fotbalové kariéry je způsobená dobrým zdravotním stavem. Za celou dobu neprodělal žádné vážnější zranění.

„Měl jsem nějaké kotníky, ale jinak se mi to vyhýbalo. Člověk se musí udržovat. Jdu si párkrát zaběhat, vždycky někoho pozvu. Řeknu, pojďte borci a už pelášíme,“ prozradil svůj recept a snaží se prohánět daleko mladší spoluhráče.

Dobrá parta od mládeže až do chlapů

Ve Šternberku začal s fotbalem v šesti letech a rozdával radost ještě na škváře. Nejraději vzpomíná na svůj přechod z dorostu do mužů.

„Doplňovali jsme starší chlapy v áčku. Vytvořili jsme tým, ve kterém jsme si dokázali pomoci, hecnout se a stáli jsme jeden za druhým. To byl základ. Staří vymýšleli a my jsme jim tam dělali tu špinavou práci a běhali za ně. Takhle se to táhlo tak deset let,“ popisoval.

Celkově vnímá velké množství rozdílů mezi tehdejšími poměry a těmi nynějšími.

„Byla úplně jiná doba. Banda kluků to spolu táhla od mládeže až do chlapů a byli pořád spolu. Vytvořila se dobrá parta a o tom to bylo. Nikdo moc neměl potřebu odcházet jinam. “ popisoval.

Právě dobrý kolektiv byl jedním z důvodů, proč nikdy neokusil jiné angažmá. Tím druhým byla absence zájmu lepších klubů v okolí:

„Všichni kluci jsme na tom byli výkonnostně podobně. Navíc tady ani nebylo moc kam jinam jít. Všechny týmy okolo hrály stejné soutěže. Když jsme hráli I. A třídu, tak jsem pár tréninků zkoušel v Bělkovicích, které hrály kraj. Ale potom z toho sešlo. Celkově nebyla dřív taková přetahovaná, protože hráčů bylo dost. Až teď je jich nedostatek,“ míní Mudrák.

Odspodu se nejlépe odráží

Uprchnout se nesnažil ani v době, kdy se nedařilo a Šternberk hrával jenom o záchranu.

„Byli jsme poslední, ale naše heslo bylo, že odspodu se nejlépe odráží, a nakonec jsme ještě skončili v půlce tabulky.“

Postupně získával zkušenosti, nastupoval na pozici obránce či záložníka, dlouhou dobu hrál krajský přebor, a dokonce si v jednačtyřiceti letech vyzkoušel poprvé i divizi.

„Když se postoupilo, byli jsme v euforii. Jenže na konci jsme zjistili, že jsme na to kádrově neměli,“ hodnotil roční pobyt svého srdcového klubu ve čtvrté nejvyšší soutěži v republice a s úsměvem dodal: „Jsem rád, že jsem v ní mohl nastupovat. Kdo by si ji nechtěl zahrát v jednačtyřiceti?“

I v nepovedeném ročníku 2017/2018 však zůstával naprosto klidný a sem tam situaci odlehčil vtípkem.

„Fotbal si jdu užít a vyčistit si hlavu. Někteří kluci to přehání, že po zápase s ostatními ani nemluví a jsou naštvaní. Na jednu stranu je chápu, ale s výsledkem už nikdo nic neudělá. Takže si s tím nelámu hlavu a zkusím to napravit příště. Tohle jsem měl vždycky v sobě,“ dodal Mudrák.

Vědět, na co mám a nehledat chyby jinde

Po sestupu z divize ještě naskakoval v krajském přeboru, v poslední sezoně už ale patří do kádru béčka.

„Roky bohužel přibývají. Ale nemám problém si jít kdykoliv za áčko zahrát, když bude z jejich strany zájem. Je důležité, aby člověk věděl, na co má a nehledal chyby u druhých,“ pokračoval moudře.

V béčku plní i roli mentora a snaží se mladší spoluhráče se snaží posunout na vyšší level.

„Chci jim poradit, ale jde o to, jestli si nechají. Některým i desetkrát něco řeknu, ale oni mají něco nacvičeného, a tak to udělají po jedenácti stejně,“ usmál se.

V I. B třídě se také posunul do útoku a vyčkává, až si bude moci zahrát se svým momentálně dvanáctiletým synem Janem.

„Ze srandy mu říkám, že si na něj počkám, ale svou sedmičku mu určitě nenechám,“ zakončil šternberský srdcař Tomáš Mudrák.

Tomáš Mudrák očima kapitána Šternberku Martina Kuby:

"Duchem je jako my mladší generace. I na tréninku vždycky hraje naplno. Fotbal dělá hlavně pro zábavu a umí chytře rozdat rány i vyprovokovat soupeře. Každý tým má svoji legendu a já tu největší šternberskou vidím v něm. Měli bychom se ho zeptat, kde chce mít sochu."


Načítám tabulku …