Petře, i v posledním vítězném zápase se Slováckem jste měl na noze dvě tutové gólovky…

V závěru jsem měl dvě slušné střely a v první půli stoprocentní šanci, kterou jsem nevyužil. Je to škoda, mohl jsem přidat na 2:0 a uklidnit tým, ale naštěstí jsme to i tak dotáhli za vítězstvím.

Bylo na jaře nevýrazné Slovácko opravdu tak těžkým soupeřem?

Určitě ano, sehráli jsme velice těžké utkání. Soupeř hraje o postup do první ligy, ale my jsme měli víc šancí a rozhodl jeden odražený balón, který Aidy (Mahmutovič, pozn. red.) hezky trefil, takže máme tři body a jsme za ně nesmírně rádi, že jsme konečně navázali na vítězství v Hlučíně.

Cože vám to na Slovácko jde? Skloněno odešlo na podzim i teď na jaře…

Nám se hraje vždycky lépe na mančafty z horní části tabulky, protože ty chtějí hrát fotbal. Proti těm se nám daří, asi máme rádi dobrý fotbal.

Jak vidíte záchranu týmu?

Ještě není nic vyhráno. Zbývají čtyři kola a my musíme uhrát ještě alespoň šest bodů abychom se udrželi. Víme, že to bude nesmírně těžké. Jdeme ale zápas od zápasu a já věřím, že pro Ústí druhou ligu zachráníme.

V čem je vaše síla do posledních bojů?

Teď musíme spoléhat na týmovou hru. Jedinci si nesmí hrát sami co chtějí, všechny naše dovednosti musíme dát ve prospěch celého týmu a v tom je naše cesta.

Co s vámi teď udělá systém hry neděle – středa – neděle?

Proto jsme si to se Slováckem raději předehráli v pátek, protože další zápas hrajeme už ve středu ve Fulneku. Je víc času na regeneraci, volno a přípravu. Fulnek je jeden z dalších kandidátů na postup, takže nás čeká opět těžký zápas.

O záchranu hrajete v Ústí téměř každou sezonu…

Ano, pouze sezona za trenéra Plíška byla výjimečná. Říkám, že se musí hrát buď nahoře nebo pod tlakem dole, protože uprostřed tabulky by nás to nebavilo. Tady je pořád o co hrát.

Jaká je teď role zkušeného hráče v kabině?

Musíte kluky povzbudit, mají to v hlavách. I když někdy to bez řvaní nejde. Musí se pracovat na srovnání psychiky. Někdo zažívá boj o záchranu poprvé.