Z něj vystupuje štíhlý a vytáhlý blondýn s báglem přes rameno. „Ahoj kluci, čau, ahoj,“ zdraví na všechny strany.

Na trénink týmu z I. B třídy Ústecka právě dorazil nejslavnější odchovanec klubu. Tím není nikdo jiný než Jiří Jarošík. Záložník ruské Samary dostal během reprezentační pauzy volno a na skok se zastavil ve svém rodišti.

Hned jak se přivítá s místními fotbalisty, mezi kterými nachází i své spolužáky ze školy a taky bratra Jana, hrne se ještě v pantoflích na hřiště. „Paráda,“ sahá na plochu. Podkladem už není odpudivá škvára. „To je trááávička,“ lebedí si Jarošík.

I díky jeho pomoci se nevzhledný areál proměnil v příjemný komplex s renovovanými kabinami, ochozy a hlavně se zeleným pažitem. Otevřen byl teprve před pár dny. „Teď už to vypadá dobře,“ pokyvuje hlavou bývalý reprezentant. „Jsem rád, že tady mají konečně trávu, to byla snad poslední škvára v republice. Doufám, že to přiláká víc fotbalistů, kteří tady budou mít chuť hrát,“ přeje si.

Kromě tréninku doma v Chuderově stíhá Jarošík během volna třeba golf s bráchou. „Vyrazím i do Prahy,“ plánuje. V plánu má i slavnostní otevření chuderovského stadionku. „Otevřeme to příští léto. Nějaký tým by mohl dát dohromady třeba Roman Týce, který bydlí kousek odtud. V úvahu teď připadá i Honza Koller, který mi říkal, že má zájem. Možností je hodně, tak uvidíme. Snad někoho přemluvím,“ směje se.

Rozhovor s Jarošík si můžete přečíst v Deníku ve čtvrtek.