Naopak jeho domovské Skorotice měly před posledním podzimním utkáním 2. třídy ve fotbalu komfortní náskok. Proto si dovolily angažovat do závěrečného utkání právě Pelce.

V pětapadesáti letech a s kapitánskou páskou odehrál jejich odchovanec celých devadesát minut zápasu s Vaňovem B (12:0) a splnil si tak svůj sen. Na památku si zkušený obránce odnesl registračku a zápis o utkání, kde figuroval v kolonce stoper.

Vzpomínáte si na váš první zápas za Skorotice?
Ano, tehdy mi bylo nějakých sedm let. Tenkrát se smělo hrát až od deseti let, takže jsem tam hrál načerno (smích).

Ve druhém poločase jste měl možnost zahrávání penalty. Netroufl jste si na ní?
Bylo to za stavu 4:0. Nešlo o to dát si góla. Chtěl jsem si jen zahrát a neudělat ostudu. Na pokutové kopy tam mají hráče, nechtěl jsem se tam motat.

Nastoupil jste na stoperu, neinkasovali jste. Jak moc jste se zapotil?
Ani ne tak zapotil, jako zadýchal. Měl jsem toho ke konci už plné zuby.

Ale i tak vás pak trenér Skorotic Nistor poslal do útoku.
Hrál jsem sice posledního vzadu, ale od trenéra jsem dostal pokyny, že na závěrečných pár minut mám jít na hrot. Ale bylo to spíš takové symbolické gesto.

Posledním kolem skončila podzimní část 2. třídy. Na jaře se kolotoč zápasů opět roztočí. Registračku máte. Objevíte se ještě v nějakém utkání?
Ne. Všichni mě lákali, ale už mě bolí celé tělo a ani na to není čas. V mých pětapadesáti letech už nejde hrát fotbal na úrovni okresního přeboru.