Fotbal hraje od svých šesti let a nejen jeho otec u něj rozpoznal velký talent.

„V Trmicích by se flákal po ulici a hledal lumpárničky. Chtěl jsem, aby měl přísného trenéra a dobrý kolektiv kolem sebe, tak jsem ho přihlásil do Neštěmic,“ s hrdostí komentuje počínání syna na hřišti jeho otec.

Když ho vidíte v akci, ihned pochopíte, že míč skutečně miluje. Hraje v záloze. Má takový cit pro hru, že to až zaráží nahodilého diváka. Přestože je nejmenší v mužstvu, všichni ho uznávají jako tahouna a dříče.

V průběhu podzimní části byl nejlepším střelcem týmu. Dokonce v jednom utkání sám nastřílel soupeři pět branek. Hraje oběma nohama, ale spolehlivější má levačku.

Třikrát v týdnu trénuje, aby o víkendu hrál hned za tři mužstva. Pravidelně nastupuje za mladší žáky, vypomáhá starším žákům a hraje v okresním výběru.

„V Neštěmicích jsou bezva kluci a hlavně přísný a spravedlivý trenér Kolenatý. Jednou bych chtěl hrát za velké mužstvo, dávat góly před spoustou diváků a prohlížet si noviny s vlastní fotkou. Vím, že to bude ještě pěkná dřina, ale fotbal mám rád. Kdybych měl potom peníze, koupil bych tátovi počítač, aby to mohl všechno číst a posílat zprávy ostatním,“ přemýšlí Mirek Duna o budoucnosti.

Ve dvanácti letech mu v Neštěmicích říkají „malý Pelé“.

Zpracoval Miroslav Vlach