„Umíráme na individuální chyby,“ poznal hned brankář Michal Vorel, který má se Slavií dva tituly a právě s ní bude na dálku bojovat v barvách poslední Army o záchranu. „Taková je realita.“
Jaké jsou vaše dojmy z prvního startu za Ústí?
První poznání nebylo proti Olomouci, ale už v přípravě. Přibližně jsem věděl, do čeho jdu. Děláme chyby dozadu a na to umíráme.
Sice jste dostal tři góly, ale měl jste tam i pár dobrých zákroků…
Hodnotím to podle toho, jestli jsem něco chytil. Něco mě trefilo a hned z toho padnul gól… (úsměv)
Chvíli to vypadalo, že i bez vyloučeného Stožického byste mohli pomýšlet alespoň na bod…
Na začátku to vypadalo nadějně, měli jsme náznaky šancí, nebezpečné situace. Pak jsme ale dostali zbytečný gól, který nám dal bek, což je nemyslitelné. Ještě za stavu 0:1 jsme se drželi, ale po tom vyloučení těsně před poločasem už byla znát ta převaha. Hráči Olomouce jsou techničtí a proti deseti to měli usnadněné.
I góly, které jste dostali v oslabení, byly laciné…
To vyplývá z toho, že jednotlivci neplní svoje pokyny, nedrží si své prostory a nereagují na náběhy hráčů. Jsou to individuální chyby, ale takový je fotbal.
Není to o komunikaci mezi vámi a obranou?
Mezi obranou a mnou komunikace neskřípe, spíš se strašně málo mluví ve středu pole, tam je ticho.
Co udělat, aby defenziva začala fungovat bez zbytečných chyb?
To je otázka na trenéra. Z mého pohledu bychom měli být víc u sebe, jsme zbytečně roztažení. Chybí víc komunikace, aby si hráči řekli pravá levá, jsi sám, posuň se… Prostě to chce cvičit.
Vidíte to se záchranou pořád ještě optimisticky? Ztráta se zvětšila…
Slavia se nám vzdálila o další bod, takže ji teď budeme honit (úsměv). Musíme brát tu situaci tak jak je, po podzimu máme strašně málo bodů a první jarní zápas dopadl tak jak dopadl. Musíme to brát jako realitu a připravovat se na další zápasy, ještě jich bude dvanáct.
play_fill
