„Musíme věřit, do konce už není třináct kol, ale jen dvanáct. Dokud je ale šance, musíme hrát. Jinak bychom ani na hřiště nemohli chodit,“ řekl po utkání zklamaný ústecký odchovanec.

V čem byla Olomouc lepší než vy?
První polovinu jsme hráli to, co jsme měli, dobře jsme bránili. Věděli jsme, že je soupeř fotbalově lepší a že nás herně přehraje. Bohužel jsme ale udělali chybu ve středu obrany a soupeř dal hned z první šance gól. My jsme tam měli náznaky, ty jsme ale bohužel nedotáhli do konce.

Co říct k situaci při vyloučení Vlastimila Stožického?
Červená karta to byla jasná, zahrávali jsme standardní situaci, oni ji odvrátili a jejich hráč šel sám na bránu, to by se stát nemělo. Byli kolem toho zmatky, nemůže se stát, aby šel z půlky sám na bránu.

V první půli jste měli náznaky slušných příležitostí, ale zůstalo jen u nich…
Tím, že jsme hráli na jednoho útočníka, tak jsme to ve vápně tolik nedoplňovali. Dvacet minut druhého poločasu jsme zvýšili agresivitu, začali více běhat a měli jsme další náznaky šancí. Pak už to bylo těžký, docházely nám síly.

Terén fotbalu zrovna nepřál, souhlasíte?
Odpovídal tomu, že se hrálo dvacátého osmého února. Docela to šlo.

Vstup do jara se vám krutě nepovedl…
Situace je pořád stejná, ještě máme dvě tři kola, ve kterých musíme zabrat, abychom se pokusili tu ztrátu v tabulce stáhnout.

Zápas připomínal vaše podzimní výkony. I tentokrát jste zemřeli na krásu…
Ano, hráli jsme dobře, ale zase jsme skoro z ničeho dostali góla. Z naší strany to mělo více hlavu a patu, ale to si říkat nemůžeme, prohráli jsme. Utkání hodně ovlivnilo vyloučení, ale i tak jsme to odehráli v deseti se ctí. Tři góly jsme dostat nechtěli.

Pomohlo by vám, kdyby jste šli jednou do vedení?
Určitě, soupeř by nás musel dobývat. Když prohráváme, tak už nemůžeme hrát to, co jsme si řekli.