Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jak to s vámi po úderu do hlavy vypadá?
Trošku tekla krev, tak je tam asi díra, musíme ji najít pod vlasy (úsměv). Točí se mi hlava, ale bude to dobrý.

Překvapivě hlavou jste dal gól…
Byl jsem tam sám, tak jsem to měl snadné.

Vy moc gólů hlavou nedáváte, že?
Nejsem žádný hlavičkář. Nějak jsem se tam nachomýtnul a se štěstím jsem to tam dal (smích). Byl to asi můj druhý gól hlavou. Když jsme postupovali, trefil jsem se hlavou proti Vítkovicím v posledním kole.

Tak fantastický úvod už dlouho nepamatujete, co?
Možná nás podcenili. Byli u nás a my jsme jim třikrát utekli. Hned v první minutě jsme měli šanci, a pak jsme dali takového haluzáka. Měli jsme štěstí, snad vůbec poprvé. To bylo rozhodující. Trenér chtěl, abychom neinkasovali, tak nás dal tři na střed. V poli to nebylo nic moc výrazného, ale vyhráli jsme a to je nejdůležitější.

Jak se vám hrálo s dalším technickým středopolařem Lamešičem?
Docela dobrý. Byla výhoda, že jsme byli v prostředku tři na dva. Nebylo to moc o fotbale, ale o bránění.

Slovácko je váš oblíbený soupeř, vždy se vám na něj daří…
Se Slováckem je to příjemné, snad čtyři roky jsme s nimi neprohráli. Minule jsme s nimi remizovali, ale jinak jsme je pořád poráželi. Nedokážu si vysvětlit proč, ale prostě nám sedí.

Po první jarní výhře je pohled na tabulku veselejší, že?
Pořád je to daleko. To vítězství znamená, že máme pořád šanci. Nebudeme to balit, můžeme bojovat dál. Tenhle zápas nebyl o poslední naději, pořád je ještě deset kol. Kdybychom prohráli, tak by to bylo horší, ale nebylo by to ztracené. To nebude ztracené nikdy. Musíme bojovat!